Světová próza a drama 1. poloviny 20. století

– Ve 20. století pokračovaly změny ve společnosti, které byly započaty na konci předešlého století. Mění se i životní styl, který se razantně zrychluje. Přiostřuje se konkurenční boj, člověk začíná být desorientovaný. Člověk si začíná uvědomovat, že toho začíná vědět víc, než je potřeba ke spokojenému žití. Tyto pochmurné nálady ve společnosti mají za následek vznik nových názorů a uměleckých směrů. První světová válka zničila všechny zbývající sociální jistoty. Ve státech pokračuje rozvoj kapitalismu a demokracie. V některých zemích stoupá podpora totalitních režimů. V návaznosti na předválečné umění se formují nové avantgardní směry, které mají za cíl mnohem více zasahovat do běžného života a společenských věcí. Velká část nadějí na změnu společnosti je však zničeno WWI. Mělo vliv na drama, poezii i prózu.
Z opojení rychlým rozvojem techniky vzniká civilismus. Zobrazuje možnosti technických vymožeností, moderního života a světa. Všímá si a oslavuje všední věci v životě, lidskou práci. Významným představitel tohoto stylu je např. americký básník W. Whitman
Umění taktéž reaguje na válku a vzniklou situaci člověka. Všímá si nejprostších darů života, oslavuje přírodu, domov a lásku. Tyto znaky obsahuje především směr pojmenovaný vitalismus.
Jako opozice k positivismu, naturalismu a impresionismu se vyhranil proud expresionismus, který vyjadřuje obavy o osud lidstva v souvislosti s novými technickými možnosti a prostorem, který se před lidmi najednou otevřel. Vyjadřuje taktéž úzkost, kterou moderní člověk pociťuje. Realitu chápe jako nitro člověk, snaží se vyjadřovat psychické stavy a pocity (děs, hrůza, násilí).