České drama a divadlo 1. poloviny 20. století
– české drama byla v 1. polovině 20. století pod vlivem světového dramatu, a proto se v něm objevují i některé nové tendence – zejména symbolismus a impresionismus. Roku 1907 byla otevřena druhá stálá divadelní scéna – Městské divadlo na Vinohradech. Celou divadelní tvorbu 2. poloviny 20. století můžeme rozdělit do několika skupin:
1. oficiální divadlo (Národní divadlo, divadlo na Vinohradech)
a) impresionistická, vitalistická, symbolistická a poetistická tvorba
celá divadelní inscenace je pojata jako jeden umělecký celek (včetně textu, světla, hudby, scén …). Tuto linii tvorby representuje především Jaroslav Kvapil (od 1900 režisér Národního divadla) a jeho hry Princezna Pampeliška nebo Rusalka, která byla psaná jako libreto k Dvořákově opeře.
– tyto tendence se nejvýrazněji promítli do her Fráni Šrámka – Léto (oslava mládí a lásky, položeno do kontrastu s měšťáckým světem a nudným životem intelektuálů, podařilo se vykreslit lyrickou atmosféru horkých letních večerů) a Měsíc nad řekou (vyjadřuje pocity rezignace a tesku po mládí, odehrává se asi v Písku při sjezdu abiturientů – ironický úsměv nad dřívějšími plány, vyrovnanost a smír x život jejich dětí)
b) psychologická dramata (prohloubení psychologie postav)
Jaroslav Hilbert – Vina (odehrává se během jednoho odpoledne, hlavním tématem jsou mravní problémy svedené dívky, společenské předsudky)
c) historické drama
pod vlivem moderních vlivů, vedle realistických děl Jiráskova typu (Jan Hus) vznikají i díla s prvky symbolismu, impresionismu a filozofické reflexe – Jaroslav Hilbert – Falkenštejn. Do této linii tvorby spadá i Jiří Mahen, v jehož dílech můžeme vypozorovat i prvky sociálního protestu a anarchismu (Jánošík, Mrtvé moře). Zajímavý typ historického dramatu vytvořil Viktor Dyk ve svém Zmoudření dona Quijote (vliv symbolismu)
d) vážné drama (novoklasicisní) – František Langer, Periférie (o lidech na okraji společnosti, hledání spravedlnosti)
e) expresionistická tvorba (prudká, křečovitá gesta)
Do této linie tvorby můžeme zařadit např. přístup Karla Huga Hilara (režisér) v jeho hry bratří Čapků Ze života hmyzu (kritika lidských chyb a nedostatků, které je obrazně ukázáno na chování jednotlivých druzích hmyzu)
2. neoficiální lidové divadlo
pro počátek 20. století u nás je typické množství zábavních scén, šantánů a kabaretů (např. Červená sedma – Eduard Bass). Kabaret se rozvinul především během WWI a po válce)
3. avantgardní divadlo
– vznikají jako protějšek ke „kamenným divadlům“. Jako tématika je nejčastěji použito prostředí lidových zábav, kabaretů, cirkusů. Mezi nejvýznamnější představitele avantgardního dramatu patřili:
Vítězslav Nezval – mezi jeho nejznámější díla patří Milenci z kiosku (můžeme ještě pozorovat některé znaky poetismu, ale dílo současně vyznívá i jako tvrdá kritika své doby a vybízí k revoluci) a Manon Lescaut, která vyšla během okupace.
Vladimír Vančura – Alchymista
– avantgardní autoři se sdružili roku 1925 kolem divadelní sekce Devětsilu a roku 1926 založili poloprofesionální Osvobozené divadlo, později vznikla scéna Dx.
