Styl projevů mluvených a psaných

Mluvený projev
– přímý (kontakt s adresátem) x nepřímý (v rozhlase, televizi)
– primárně mluvený (v běžné komunikaci, v přímém kontaktu s mluvčím) x sekundárně mluvený (proslov, přednáška)
– nepřipravený x úplně nebo částečně připravený
– vyskytuje se v projevech: prostě sdělovacích, odborných, publicistických, uměleckých
– bezprostřední styk s posluchači – působivost a přesvědčivost, úzká spojitost se situací
– prostředky jazykové
– spisovné hovorové prostředky
– prvky nespisovných útvarů – běžně mluvený jazyk
– jazyková neúplnost (elipsy)
– výběr slov méně uvědomělý, stavby vět méně promyšlené
– věty jednoduché, nesložitá souvětí
– opakování výrazů, myšlenek
– citové zabarvení
– odbočování od hlavního tématu, vysvětlování, vsouvání informací
– prostředky parajazykové, zvláště zvukové: důraz, intonace, frázování, pauzy, tempo řeči, rytmus
– prostředky mimojazykové: posunky, gesta, mimika obličeje, postoj mluvčího
– posluchač – vnímá bezprostředněji, ale nemůže se k jednotlivým úsekům vracet – menší přehlednost
Písemný projev
– psaný nebo tištěný; připravený, zpravidla monologický, převážně veřejný charakter
– vyskytuje se v textech odborných, uměleckých, publicistických jako základní, v projevech prostě sdělný jako druhotný
– kontakt mezi autorem a adresátem není přímý, není vázán na aktuální situaci – méně živý než mluvený projev
– vzniká na základě ucelené představy (úplnost)
– prostředky jazykové
– spisovné, stylově neutrální až knižní; prostředky stylových vrstev
– výběr jazykových prostředků uvědomělý, promyšlená a přiměřená stylizace, výstižné výpovědi
– přehledné členění textu, plynulá návaznost úseků a celků
– větší sevřenost, zhuštěnost (kondenzace) vyjádření
– v uměleckém textu prostředky spisovné i nespisovné
– prostředky grafické
– některé odpovídají zvukovým prostředkům mluvené řeči
– : . , ? ! – odpovídají intonaci vět
– typ (antikva, kurzíva), velikost písma (majuskule, minuskule), podtržení, střídání barev, proložení, ztučnění písma – odpovídá důrazu
– lexikálně, opisem lze nahradit mimojazykové prostředky (rychle vyhrkl, svraštil čelo)
– čtenář – čte po částech, může se zamyslet, k přečtenému se vracet; snadnější orientace v textu