KLASICISMUS – 17. – 18. stol. začíná ve Francii

hlavní rysy: důraz na rozum, harmonii; ideál vyrovnanosti, symetrie, souladu, pravdy; člověk musí své zájmy podřídit celku; návrat k antice – propracovanost, pevný řád, pevné estetické normy; dělení literatury na nízkou (komedie, satira) a vysokou (tragédie, óda, epos); klasické drama navazuje na antiku (zásada 3 jednot)
projevení klasicismu – architektura – v užitém umění empír, pravidelnost, symetričnost, francouzský park, napodobuje antiku
výtvarné umění a hudba – přesný řád a kompozice
literatura – racionální zaměření, popisná, úvahová a satirická tvorba, uniformita literatury, literární salóny – diskuse o formě
Francie
Pierre Corneille – Cid – inspirace z Písně o Cidovi, hlavní hrdinka své vlastní zájmy podřizuje kolektivu
Jean Racine – Faidra – konflikt mezi citem a rozumem (zamilovala se do nevlastního syna)
Moliére – nadčasová témata, kritika lakoty, sobectví, hlouposti …, jeho postavy se stávají literárními typy (Harpagon)
Tartuffe – vetře se do rodiny, kritika přetvářky a sobectví
Lakomec – hlavní postava – lichvář Harpagon, omezuje své okolí, zakazuje sňatek svému synovi, váží si jen peněz
Don Juan – Don Juan pohrdá autoritami, za své hříchy jde do pekla; komika – jeho sluha Sganarell
Misantrop – tragikomedie; hlavní postava Alcest se kvůli nešťastné lásce uzavře sám do sebe a nenávidí lidi
Zdravý nemocný – kritika měšťáckého sobectví a šarlatánských lékařů
commedia dell’arte – vznik v Itálii, typ lidového improvizovaného barokního dramatu, ustálené typy postav, založena na improvizaci, důležitost pohybu a mimiky – základ pro pantomimu
Itálie – Carlo Goldoni – Sluha dvou pánů, Poprask na laguně, Podobizna Harlekýnova
poezie – popisné, satirické a úvahové básnictví; óda, epigramy a bajky (Jean de la Fontaine)
próza – přesná formulace, žánry – maxima – pravidlo pro život, velmi stručná úvaha; aforismus – maxima s ironickým zabarvením