19. Vývoj českého divadla od Národního obrození do 1. Světové války
Národní obrození 1770 – 1850
– novočeské div. v počátcích = především lidovému diváku
– cíl: působit na diváky
mravní
– úkol: zajistit představení = česky
vychovat české herce
napsat české hry
národní uvědomění diváků
– na počátku fungovala pouze německá divadla:
1738 – divadlo v Kotcích – německé divadlo; zde uvedena i 1. česká hra – Kníže Honzík (1771)
1783 – Stavovské divadlo (hrabě Nostic) – opět převažují německé hry
1786 – postaveno 1.české divadlo Bouda (ze dřeva), pouze 3 roky, na Koňském trhu
(Václavské náměstí) – 1789 stržena na příkaz českého magistrátu, přestěhovalo se do
divadla u Hybernů; hry české i německé
V. Thám – hry z nár. dějin Vlasta a Šárka, Břetislav a Jitka
překládali cizí hry do češtiny, psali historické vlastenecké hry
K. H. Thám – přeložil hry od Shakespeara a Schillera
Prokop Šedivý – Masné krámy, Pražští sládci
– další rozkvět č. div. = 20. letech 19. stol. česká představení ve
Stavovském divadle – pod vedením Jana Nepomuka Štěpánka
– především hry historické, rytířské a žánrové veselohry ze současnosti
Jan Nepomuk Štěpánek – Čech a Němec-veselohra
Obležení Prahy od Švédů
Břetislav I.
Václav Kliment Klicpera – ovlivnil Tyla
Příchod Karla IV do Čech + Jan za chrta dán – historické hry
Hadrián z Římsů + Rohovín Čtverrohý – z jeho současnosti
Každý něco pro vlast – kritika chování kandidátů na místo
starosty, z jeho současnosti
Divotvorný klobouk
Josef Kajetán Tyl – nejvýznamnější český dramatik NO
hry ze současnosti: Pražský flamendr, Bankrotář, Paličova dcera a veselohru Fidlovačka
dramatické báchorky: Strakonický dudák, Tvrdohlavá žena
historické hry: Kutnohorští havíři, Jan Hus, Jan Žižka
2. pol. 19. stol.
– sílí snaha po vybudování stálého českého divadla
– 1850 – zřízen sbor pro zřízení Národního divadla – předsedou F. Palacký –
1. veřejné sbírky
– 1862 – otevřeno Prozatímní divadlo – 1. představení – hra Král Vukašín (od V.
Hálka)
František Věnceslav Jeřábek – Služebník svého pána
Emanuel Bozděch – veselohry Zkouška státníkova, Světa pán v županu
Generace Národního divadla
– 1868 – položen základní kámen Národního divadla
– 1881 – dokončeno, ale záhy vyhořelo
– 1883 – znovuotevřeno
Hudební tvorba – opera
Bedřich Smetana – tvůrce české nár. hudby a české opery: Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše, Hubička, Tajemství
Antonín Dvořák – Jakobín, Čert a Káča, Rusalka
Zdeněk Fibich – melodram Hippodamie, opera Nevěsta Messinská
Realistické drama
František Adolf Šubert – hry Jan Výrava, Drama čtyř chudých stěn
Ladislav Stroupežnický – hry Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová, Naši furianti
Gabriela Preissová – hry Gazdina roba, Její pastorkyňa – Leoš Janáček – hudba
Alois a Vilém Mrštíkové – nejlepší hra českého realismu Maryša
Julius Zeyer – Radúz a Mahulena