10. Humor a satira c české literatuře

Humor
Slouží k pobavení, vyznačuje se dušení pohodou, napomáhá překonat obtíže a nedostatky.

Satira :
Literální žánr, který si výsměšně, ironicky všímá různých nešvarů lidí nebo společnosti.

Vznik satiry – 14. století, bezohledná satira na jarmarcích a při pouličních vystoupeních proti poměrům i osobám.

Mastičkář :
Zlomek velikonoční hry ze 14. století.Děj je umístěn do prostředí středověkého trhu.Zesměšňuje prodavače, vychvalující své zboží.

Píseň veselé chudiny :
Zobrazuje bídu chudých studentů koncem 14. století.

Podkoní a žák :
Veršovaná satira – bída dvou stavů – vysokoškolský student a pánský služebník.

Hradecký rukopis :
Veršované satiry „ Desatero kázanie božie “ – ostrá kritika sociálních a hospodářských poměrů,
obraz mezilidských vztahů z pol. 14. století

Labyrint světa ráj srdce :
Kritický až satirický pohled J. A. Komenského

humor a satira v lidové a pololidové slovesnosti :
Krátké frašky, vkládané mezi vážné hry.V 17. století už byly provozované samostatně ( zejména o masopustu ).Humor v lidových písních.

satirický pohled ve hrách Václav Kliment Klicpera – rohovín Čtverrohý, Divotvorný klobouk, Veselohra na mostě, Každý něco pro vlast.

Karel Havlíček Borovský :
Mistr epigramů, satirické a básnické skladby : Král Lávra, Tyrolské elegie, Křest sv. Vladimíra.Satiry na policejní stát, absolutismus.

Svatopluk Čech :
Kritika charakterových vad současníků, básnické skladby Hanuman, Petrklíče, Pravda, Šotek.Postava pane Broučka – konfrontace bezzásadovosti maloměšťáka s opravdovostí a vlastenectvím husitských předků.

Ignác Hermann :
žánrové obrázky ze života rázových postav a figurek drobných lidí s příměsí humoru a komiky. Otec Kondelík a ženich Vejvara.

Jaroslav Hašek :
Satira na byrokratický státní aparát, politikaření, maloměšťáctví, církev, aj. – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.

Ivan Olbracht :
Tendenční politická satira v jeho povídkách : Devět veselých povídek z Rakouska i republiky, Neznámí vojín, Kariéra Eduarda Žáka.

Humor v období mezi dvěmi světovými válkami.Vladislav Vačura : Rozmarné léto, humoristická novela, dá se zařadit k poetismu.Děj se odehrává na břehu řeky Ohře.Majitel plavárny tráví život ve společnosti svých přátel.Život narušuje příjezd kouzelníka a jeho sličné partnerky Anny.Zamíchají klidnou hladinu života na maloměstě.Eduard Bass : Klabzubova jedenáctka.

Karel Čapek :
Humor fejetonů a pohádek – Povídky z jedné a druhé kapsy, společenská satira : Ze života hmyzu, satira na mezinárodní politiku a fašismus : Válka s mloky.

Karel Poláček :
Muži v ofsajdu, Michaelův motocykl, Bylo nás pět ( pohled na okresní město očima kluků, klade důraz na pozitivní hodnoty, družnost, smělost i odvahu klukovské party, tj. na vlastnosti, které zcela chybějí maloměšťáckému světu.

Jaroslav Žák :
Študáci a kantoři, Cesta do hlubin študákovy duše.- Zdeněk Jirotka : Saturnin – parodie na konvenčnost v jednání lidí, suchý humor anglického typu, gágové situace, groteskní dialogy.

Založení Divadla Járy Cimrmana ( Ladislav Smoljak + Zdeněk Svěrák ).Hry Záskok, Malý Bobeš, Blaník, Vyšetřování ztráty třídní knihy, dlouhý, široký a bystrozraký, Dobytí severního pólu.

Škvorecký :
Tankový prapor, Ze života lepší společnosti, Prima sezóna.
– Viewegh : Výchova dívek v Čechách, Účastníci zájezdu, Nápady laskavého čtenáře, Báječná léta pod psa.

Halina Pawlowská :
Proč jsem se neoběsila, Jak být šťastná – 12 nemorálních rad, Zoufalé ženy dělají zoufalé věci – Humorné povídky ze života, sebeironie.

Miroslav Švandrlík :
Černí Baroni, Dráculův švagr, Šance jako hrom, Lásky černého barona, Příšerná smrt krásné dívky.

Šimek, Grossman, Krampol :
Besídka bývalých žáků zvláštní školy – Humoristické povídky.

Jaký literární druh je satira :
– ukazuje na různé jevy atd. Může být ve verších nebo jako satirický román (Švejk) neb drama.

Vývoj satiry ve 14. století :
(Hradecký rukopis, Mastičkám, Podkoní a žák, Emil Flaška z Pardubic)
Hradecký rukopis – autor neznámý. Skládá se z tzv. Desatera – rozebírání desatera a ze „7 satir o řemeslnících a konšelích“ – o okrádání lidí na trzích. Autor naznačuje možnost sociální vzpoury.
Bajka o lišce a džbánu – liška byla vždy dávána za vzor chytrosti, což však nemusí vždy platit.
Mastičkář – zlomek divadelní hry. Na trhu nabízí prodavač jakousi zázračnou mast. Ukazuje prostředí tržiště, popisuje jazyk.
Podkoní a žák – veršovaná skladba. V hostinci se pře podkoní a žák. Žák uvažuje o církevní dráze – podkoní se mu bude klanět. Podkoní však dává přednost svému stavu – poperou se.
Emil Flaška z Pardubic – šlechtic napsal: Nová rada – kritizuje zde příslušníky svého stavu v dopise adresovaném králi.

Satira v 19. století :
(K. H. Borovský, S. Čech)
Karel Havlíček Borovský – novinář, politik, propagoval austroslavismus. Byl v nuceném exilu v Brixenu – jeho nejlepší veršované skladby: Tyrolské elegie – dělá si srandu z Rakouska, z toho, že ho zatýkali v noci – aby nevznikli protirakouské demonstrace. Při odvozu se splašili koně a jeho stráž vypadla.
Král Lávra – ukazuje, že kdyby Rakousko – Uhersko udělalo nějaké ústupky svým národům, byl by život snesitelnější a národy by byli spokojeny. Ukazuje to na králi, který má oslí uši.

Svatopluk Čech – politický básník.
Lešetínský kovář; Písně otroka – přirovnává slovana pod Rakousko – Uherskou nadvládou k otrokům.
Výlety pana Broučka – prozaická kniha. Ukazuje zde na chvastounství, že má člověk silné řeči a když dojde k věci …

Satira počátkem 20. století :
(V. Dyk, J. Hašek, K. Poláček)
Viktor Dyk – Pohádky z naší vesnice – soubor satirických básní. Říká, že naši lidé nejsou ani dobří ani zlí – jsou uprostřed!

Jaroslav Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka – satira na soudy a nadřízené.

Karel Poláček – Dům na předměstí – majitel domu vládne neomezenou mocí a vysloveně tyranizuje své podnájemníky – zfilmováno.
U nás v kocourkově – napsal scénář k tomuto filmu
Lehká dívka a reportér – z dívky se stává úspěšná žena oproti novináři, který je nucen prodávat mucholapky. Je to satira na osud.

Současná satira v próze a dramatu :
(Škvorecký, Švandrlík, Osvobozené divadlo, Semafor, Ypsilonka, Divadlo Járy Cimrmana)
Josef Škvorecký – Tankový prapor – satirický pohled na události v naší armádě 50. let.

M. Švandrlík – Černí baroni – PTP – pracovní technické prapory – v těchto jednotkách sloužili lidé kterým tehdejší režim nevěřil – nemohli sloužit se zbraní v ruce.

Osvobozené divadlo – oblíbené divadlo nejen díky Werichovi a Voskovcovi. Reagovalo na aktuální události ve světě. Hry si psali sami, hudbu skládal J. Ježek.

Semafor – Šlitr a Suchý

Divadlo Járy Cimrmana – J. Svěrák

Divadlo Šimka a Grosmana – a Krampol