Literatury starověkého Předního východu
a) první písmo, literatura sumerská, akkadská a staroegyptský, Gilgameš
Nejstarší literární památky Předního východu – Mezopotámie, Egypt, Čína, Indie.
Vznik kultury hlavně v povodí velkých řek – Ganga, Eufrat, Tigris
Sumerská kultura vyhynula a byla vystřídána akkadskou a staroegyptskou.
Sumerové – J Mezopotámie, 4. – 2. tis. př.n.l. Vynalezli klínové písmo (rozluštěno Bedřichem Hrozným).
Akkadská kultura – Klínové písmo
Staroegyptská kultura – Vynalezli hieroglyfické písmo, částečně obrázkové (rozluštil I. F. Champolion).
Gilgameš – Napsán na 12-ti hliněných vypálených deskách za doby Sumerů (2000 př. n. l.), ale dochovaný zápis je až z doby akkadské (18. st. př.n.l. ). Gilgameš byl polomýtický vládce města Uruku. Napůl člověk a napůl bůh, zažívá dobrodružství, touha po nesmrtelnosti. Měl protipól – Enkidu (vybrali ho bohové), ale spřátelili se. Jsou tu pověsti o ráji, potopě světa, …
b) hebrejská kultura, bible, korán
Hebrejská kultura (pol. 2. tis. – 1. tis. př. n. l.)
Starý zákon
Posvátná hebrejská kniha. Vznik od 10. st. př.n.l. – 2 st. př.n.l. Koncem 1. st. n.l. byly jeho texty kanonizovány a uzpořádány. Mytologické látky, legendy, pověsti
Židé – 24 knih, 3 oddíly:
1). 5 knih Mojžíšových (Pentateuch) – Tóra, text na pergamenu navinutém na 2 válce. Nesmí se ho dotknout lidská ruka. Části: Genesis (stvoření); Exodus; Leviticus; Numeri; Deutronomium (Adam a Eva, Kain a Ábel, …, až desatero).
2). Knihy proroků – O dějinách izraelského národa, boje Židů s nepřáteli
3). Žalmy – Jsou zde i prorocké knihy, Daniel (líčení apokalypsy), Samson, Judita, David a Goliáš
Nový zákon
Není tak obsáhlý, jako starý zákon. 27 knih. Vznik 1. a 2. st., kanonizovány v 3. a 4. st.
Apokryfy – Texty, které nebyly kanonizovány.
1). 4 evangelia – Matoušovo, Janovo, Lukášovo a Markovo. Skutky apoštolů.
2). 21 listů apoštolských (epištol) – Poselství apoštolů
3). Zjevení sv. Jana – Vidiny konce světa
Bibli rozšířil sv. Jeroným (spojil všechny texty bible a přeložil je do latiny – Vulgáta).
Bible Kralická (Šestidílka) – Nejslavnější překlad bible v ČR. V letech 1579-1594.
Korán
Svatá kniha a nejvyšší zákoník Islámu. Vychází z bible. Nadiktoval jej svým žákům Muhammed (6. až 7. st.). Skládá se ze 114 nestejně dlouhých súr (kapitol). Rytmická próza.
(Není boha kromě Alláha a Muhammed je jeho prorok.)
Některé povinnosti muslimů – Sloužit bohu, 5x denně se modlit, bohatí dávají chudým zakáty (almužna), půst (ramadán), musí navštívit Mekku, …
Fundamentalisté – Jsou pravověrní muslimové (přesné dodržování Koránu).
(Salman Rashodie napsal Satanské verše. Musí se kvůli tomu skrývat v Anglii, protože každý muslim má povinnost ho zabít.)
c) indická kultura
V indii vznikali nejstarší hymny a védy.
Hymny – Chvalozpěvy na bohy a přírodu
Védy – Představy, které ztělesňovali do her
Epos – Veršovaná epika. Indické eposy obsahovaly i filosofické úvahy.
Mahabháráta
Nejstarší epos, psána sanskrtem. 100 000 dvouverší. Vznik 4. st. př.n.l. až 4. st. n.l. Indové jsou přesvědčeni, že to napsal asketa Vjása. Líčí bratrovražedné boje mezi dvěmi větvemi jednoho Indického rodu – Bhárátovci (Ihuruovci a Pánduovci). Dlouhý boj přežili jen velitel Pánduovců Ardžuna a jeho rádce bůh Kršna, přes kterého radí Ardžunovi bůh Višnu.
Višnu mu radí, ať zabije, že zabije jen tělesnou schránku, ale nesmrtelná duše bude žít dál (převtělování).
Nejslavnější část Bhagavadgita
Ramájáma
Asi 3. st. př.n.l. Osudy Rámy, syna krále Dašaratha, hodně popisů přírody, indický mytologie, polidštěný svět opic.
Kálidása
Oblak poslem lásky
4.-5. st. Básnická kniha, zlaté období indické literatury. Milostná literatura, muž posílá své milé vzkazy po dešťovém oblaku.
d) perská a čínská literatura
Perská
Ábul Quásim Mansúr Firdausí z Túzu
Šáh-náme – Osudy perských národů. Základ pro pozdější evropské dobrodružné romány.
Júsuf Nízámí
Sedum Obrazů – Nejslavnější poslední – Chamse (Pateřice). Setkáváme se zde se slovanskou princeznou, lyrický epos, základ středověkého romantického eposu.
Čínská
Barvitá, jemná, lyrická, propojená s filosofií
Li Po – Pijácké verše a přírodní lyrika
Tu Fu – Opak. Pesimistický, rozpadající se císařství.
Konfucius
Potulný čínský filosof. Racionalista a humanista. Jeho filosofie vyhovovala střední vrstvě. Chtěl harmonizovat společnost. Ideálem ušlechtilý člověk a osvícený panovník. Lidským cílem by mělo být konání dobra. Jeho učení je obsaženo v knize Hovory (napsali ji jeho žáci).
Buddha = Probuzený
Z aristokratické rodiny, putuje po Indii a po dosažení Probuzení se stává učitelem věřících.
Učení založené na 4 pravdách. Spása spočívá v Nirváně (dosáhne se jí potlačením žízně po životě). Hlásal také, že je nutné odstranit dělení lidí na kasty.
Taoismus
Založil ho Lao-c‘ (autor spisu Tau-te-t’ing=Cesta a její síla). Ideálem je splynutí s Tao – oproštění se od všeho světského. Zásadou bylo do ničeho nezasahovat. Chtěli se ztotožnit s přírodou. Ideálem byl mudrc, který odejde do samoty a rozjímá.