Josef Dobrovský
(1753 – 1829). První světový Čech v nové době. Narodil se v Ďarmotech u Rábu (v Uhrách). Studoval na gymnáziu v Německém (Havlíčkově) Brodě, pak v Klatovech, dále filosofie a teologie v Praze. Kněžské povolání nevykonával, stal se vychovatelem v rodině hraběte Nostice a věnoval se vědecké práci. Podnikl studijní cesty do Švédska a Ruska.
Dílo:
– Podrobná mluvnice češtiny – z oblasti jazykovědy – (1. vědecká mluvnice, návaznost na humanistickou češtinu Kralické bible; ač skeptický k možnosti znovuzrození češtiny jako spisovného a literárního jazyka, ustálil jazykovou normu, navrhl tzv. analogickou opravu pravopisu (platí dodnes)
– Německo – český slovník – z oblasti slovníkářství (2dílný)
– Dějiny české řeči a literatury – z oblasti literární historie – (dějiny jazyka v souvislosti s dějinami literatury, přísně kritický vztah k faktům (osvícenec), oslava českého jazyka doby veleslavínské)
– Základy jazyka staroslověnského – z oblasti slavistiky – (1. vědecká mluvnice staroslověnštiny, jazyka našich prvních literárních památek)
