Literatura nejstarší doby

Maturitní otázka 1
Literatura nejstarší doby

Pojmy:

Literatura:
písemnictví, texty (písemné záznamy), které jsou společensky významné
Druhy literatury
odborná literatura (např. historická)
umělecká literatura
jednací písemnictví
Společenská funkce literatury:
poznatkové obohacení
estetické působení
citové působení
výchovný vliv
Literární dílo má:
obsah
formu

Literatura Předního východu

Sumer:
počátky světové literatury jsou spjaty s nejstarší kulturně vyspělou civilizací, se sumerskou civilizací v Mezopotámii.
Sumerové již 3000 let př. n. l. používali klínové písmo vytlačené do hliněných destiček.
znalost písma byla rozšířena jen mezi vzdělanými vrstvami, jako byli kněží (někdy i panovník), a mezi těmi, kteří potřebovali ke své práci umět číst a psát – obchodníky a písaře
písmo používali v administrativě, z této doby pochází Chamurappiho zákoník, základ pozdějších právnických spisů, ale také k záznamu odborných poznatků z medicíny a astronomie.
nejstarší památkou umělecké literatury je Epos o Gilgamešovi

Epos o Gilgamešovi:
nejstarší památka, která byla vytvořena asi 2000 let př. n. l. v Mezopotámii – tvůrci Sumerové (sepsáno v akádském období)
část tohoto eposu přešla do Starého zákona – O vzniku světa, O potopě světa
klínové písmo na dvanácti hliněných destičkách
vzniká postupně
Gilgameš je mýtický hrdina
vypráví o nesmrtelnosti.
Gilgameš tragicky zemřel, ale zůstaly po něm hradby v jeho městě URU. Jeho skuty se staly nesmrtelné, on sám nesmrtelnosti nedosáhl.

Epos:
je rozměrná epická veršovaná skladba volné kompozice s pomalým tokem děje a zálibou v epizodách, jazykem jsou ustálená epiteta a figury s vyprávěčským odstupem a s objektivitou vyjadřuje téma války nebo hrdinských činů
první eposy vznikaly už v pradávných dobách lidské civilizace a vycházely z mytologie starověkých národů = eposy hrdinské, heroitské či bohatýrské

Staroegyptská literatura
2000 – 2600 let př. n. l., obsahuje moudrosti, které platí dodnes
náhrobní nápisy, milostná lyrika
hieroglyfické písmo, papyrus, třtinové pero

Literární památky
milostné písně, oslava života faraónů,
Kniha mrtvých (rady zemřelému),
životopisy (Sinuhet)
Achnatonův Hymnus na slunce

Hymnus:
je oslava něčeho (bohů)
obsahuje zvolání, oslovení, vše nej, výjimečné vlastnosti, prokázání úcty,

Hebrejské písemnictví
vývoj 9 – 12 stol. př. n. l.
tvoří most mezi orientální a evropskou literaturou

Bible:
Starý zákon:
psán postupně v hebrejštině
vypráví o stejné potopě jako Epos o Gilgamešovi
odehrává se od zrození až po smrt Ježíše
patří sem historické, liturgické, právnické a literární texty
patří sem:
1. Tóra – Pentatlon – pět knih Mojžíšových
2. soubor Proroků (z dějin Izraele, skutky proroků: Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Dvanáct proroků)
3. svaté spisy – básnické knihy (Píseň písní – Šalamounova, Rút, Kazatel, Jeremiášův pláč, Ester)

Nový zákon: (nepatří mezi nejstarší literární památky)
4 evangelia – Sv. Matouše, Marka, Lukáše a Jana (5. evangelium, Svitky od mrtvého moře)
vypráví život Ježíše Krista
epištoly – listy apoštolské (13 apoštolů) – 13. apoštolem je Pavel – písmo svaté
zjevení Janovo – Apokalypsa – vidění posledního boje a konec světa

Literatura indická
2. tis. př. n. l.
posvátné knihy:
1. védy
nejdříve byly psány védským jazykem, poté jazykem sanskrt
hymnus Árjů na své bohy (zosobněné přírodní síly ‑ Jitřenka, Slunce, Vítr, Oheň)
představy o světě a vesmíru
2. indické eposy
eposy souvisí s náboženstvím
hrdinské zpěvy (4.st.př.n.l. ‑ 4.st.n.l.):
a. Rámájana
b. Mahábhárata ‑ o dvou bratrech, mladší se pomstí staršímu za to, že mu unesl ženu

Literatura perská
7. století př. n. l.
soubor náboženských textů s názvem Vesta
obsahuje modlitby, mýty, náboženské texty, lyrické písně – připisovány Zarathusovi

Literatura arabská
7. st. před naším letopočtem
hlavním náboženstvím byl islám (hlavní knihou byl korán)
hlavní bůh je Aláh, prorokem je Mohamed
Sbírka arabských pohádek – Šeherezáda, Pohádky 1000 a jedné noci

Literatura čínská:
čínské znakové písmo, papír nebo hedvábí, štětec
vliv filozofie (konfucianismus, taoismus)
soubor čínského básnictví ‑ Kniha písní ‑ 305 básní
lyrika přírodní a milostná, bajky, odborná literatura, písně
překlad Bohumil Magnerius – Zpěvy staré Číny

Literatura japonská
překlad Bohumil Magnerius – Verše psané na vrub

Antická literatura
literatura starověkého Řecka a Říma, základ evropské vzdělanosti, dodnes inspirační zdroj
výhodná zeměpisná poloha ‑ spojnice 3 světadílů

Řecká literatura
a) Období archaické – od nejstaršího období do 6. st. př. n. l.

epika:

Homér
slepý básník
napsal 2 eposy (8. stol. př. n. l.), nejstarší
Dílo:
Ilias – líčí úsek posledních 51 dnů z desetileté Trojské války. Syn trojského krále Priama Paris odloudil spartskému králi Menelaovi jeho ženu Helenu. Pohaněný Meneosa vyzval řecké vládce k vojenské výpravě proti Tróji, kterou Řekové oblehli, ale nebyli ji schopni dobýt. Boj už trval devět let, když vypukl spor mezi neporazitelným bojovníkem Achillem a vůdcem řecké výpravy Agamenonem. Ve snaze pomstít svého mrtvého přítele Patroklese zabil nejslavnějšího trojského hrdinu Hektora, sám se konce války nedočkal, byl zasažen do paty, jediného zranitelného místa na svém těle. Řekové nakonec Tróju dobyli lstí (ukryli se do koně a v nejvhodnější dobu zaútočili na pobořené hrady). Většina Trojanů zahynula, Řekové město vyplenili a zapálili.

Odyssea – Při plavbě na rodný ostrov bloudil Odysseus s družinou mnoho let po moři a zažil četná dobrodružství. Při zastávce na ostrově obrů Kyklopů jeden z nich Polyfemos uvěznil celou družinu. Některé z Odysseových druhů zabil a snědl, ale Odysseus ho přelstil, když ho opil a ve spánku mu vypíchl jediné oko. Když se jeho sousedé ptali, kdo ho zabil, řekl že Nikdo (tak se Odysseus představil). Ráno, když obr vypouštěl z jeskyně ovce a berany, zbytek členů Odysseovy výpravy se na ně pověsil a tak mu unikli. Odysseus při dalších dobrodružstvích ztratil celé své mužstvo, ale on sám se dostal na rodnou Ithaku, kde pomocí svého syna Telemacha pobil vetřelce, kteří usilovali o jeho ženu Penelopu. Poté užíval zaslouženého míru.

znaky homérského eposu:
rozsáhlá veršovaná epická skladba o významných událostech
bohatá dějovost (příběhy, mnoho postav, určité místo, více dějových linií)
popisné pasáže i lyrické vložky
členěn do zpěvů, kapitol
obsahuje tzv. prvky epické šíře (epiteta, přirovnání, detailní popisy) ‑ zpomalují děj (retardace)
hlavní postavy ‑ výjimeční hrdinové, nositelé příběhů
zdroj ‑ ústní lidová slovesnost, mýty
forma: veršovaná skladba ‑ časoměrný hexametr (překlad do češtiny jako 6-ti stopý daktyl, daktylotrochej)

lyrika:
milostná píseň, pijácká (k pobavení)
představitelé: Sapfó, Anakreón (anakreontská lyrika ‑ o víně, ženách, zpěvu)
bajka (vyjadřuje lidovou moudrost)
představitelé: Aisópos (Ezop) – první tvůrce bajek

bajka:
krátké alegorické vyprávění ve verších nebo v próze
nejčastěji zde vystupují zvířata (bajka ezopská), rostliny nebo věci, kterým jsou přidány určité lidské vlastnosti

b) Období Atické 5. ‑ 4. st. př. n. l.
vrchol řecké otrokářské demokracie, rozkvět Athén

řecké drama: (tragedie)

Řecké drama
divadlo se vyvíjelo především v období antickém, tzn. 5-4 stol. před. n. l.
vyvinulo se z obřadních her (oslava boha Dionýsa a bohyně Démétér)
nejdříve zde byl 1 herec a chór (sbor), pak 2 ‑ 3 herci (vždy muži)
hráli jen muži a to i ženské role, několikrát během představení se převlékali
divadlo se stalo součástí kulturního života občanů
skládá se z:
prolog ‑ hlavní myšlenka
epilog – zhodnocen
poučení ‑ na konci
velmi časté jsou monology bohů

A) Tragédie:

Aischylos
Dílo:
Oresteia – Agamemnon se vrací z trojské války domů, kde je zavražděn svou nevěrnou manželkou Klytaimnestrou a jejím milencem, který se chtěl zmocnit vlády. Orestes po letech pomstí svého otce a zabije svou matku i jejího milence. Oresta propadl výčitkám svědomí a odchází do Tauridy, aby se před bohy očistil z viny.

Sofoklés
v jeho dílech se hrdinové snaží osudu uniknout, změnit ho, ale jsou příliš slabí, nepodaří se jim to
Dílo:
Antigona –Po odchodu Oidipuse do vyhnanství se dostali jeho synové Eteokles a Polyneik do sporu o vládu. Eteokles se spojil s Kreontem a Polyneika vyhnal. Ten se poté vydal s cizím vojskem proti městu. Oba bratři zahynuli, králem se stává Kreon, který dovolí pohřbít pouze Eteokla. Antigona se ale rozhodla Polyneika pohřbít a to i přes přísný zákaz svého druhého bratra, za čož byla zazděna do královské hrobky, kde se Antigona oběsila. Kreon poté všemi opuštěn žádá bohy, aby jej zbavili života.

Král Oidipus- Když je král Oidipus nařčen z otcovraždy, začne pátrat po pravdě. Oidipus se dozvídá, že krále Laia nezavraždili lupič, ale on sám, když se kdysi setkal v horách s neznámým cizincem a v hádce ho zabil. Zdrcený Oidius zjišťuje, že ten, koho pokládal za svého otce, je jeho vychovatel a že aniž to věděl, zavraždil vlastního otce a navíc se stal manželem své matky. Jeho matka spáchá sebevraždu, on si vypíchne oči a odchází do vyhnanství

Eurípidés
Dílo:
Médeia – Královská dcera Médeia zachránila vůdce argonautů (mytologičtí plavci) Iasona a pomohla mu zmocnit se zlatého rouna. Zamilovala se do něj, on ji však pouze využil a oblíbil si dceru krále Kreonta Glauku, s níž se měl oženit. Médea proto Glauku zabila (vznítili se jí šaty a ona uhořela), zemřel i její otec. Potom zavraždila obě své děti, které měla s Iasonem.

Elektra – dcera krále Agamemnéna. Přiměla svého bratra Oresta, aby zabil zrádnou matku a jejího milence a tím pomstil svého otce.

znaky antické tragédie:
čerpá z mytologie (téma)
hrdinové odvážní a stateční nebo krutí a samolibí
konflikt se silnějšími (osud, bohové, společenské zákony) končí tragicky (hrdina fyzicky podléhá, ale mravně vítězí)
forma: verš
existence chóru (vyjadřuje veřejné mínění)
jednota času, děje a místa
děj se nečlení na dějství
spojení mluveného slova, zpěvu, tance

B) komedie:

Aristofanés
řeší aktuální politické otázky, názory, kritika přetvářky, podlosti ap.
Dílo:
Jezdci
Mír
Žáby –kvakotem žab se vysmívá tvorbě Euripida

znaky antické komedie:
veselohra, komický účinek
zesměšňuje jevy života, šťastný, smírný konec
útok na politické poměry, soudobou morálku
nevázaný žert, dialog

próza:
1. filozofická próza:
Platón – např. Ústava
Aristoteles – Poetika, Rétorika; encyklopedické dílo (shrnutí poznatků) a rozdělení vědních oborů
2. historická próza:
Hérodotos ‑ otec dějepisectví (řecko-perské války)
Thúkydidés ‑ kritika pramenů, věrohodnost (peloponéské války)
3. řečnictví:
Démosthenes (× Filip Makedonský – filipiky)

c) období helénistické 4.‑1. st. př. n. l
po dobytí Řecka Alexandrem Makedonským

Římská literatura:
od 3.st.př.n.l. ‑ 5.st.n.l.
latinská, většinou nepůvodní (vliv řecké a etruské literatury)

a) Doba Stará ‑ 3. st. př. n. l.

komedie:

Titus Maccius Plautus
autor komedií
vliv Menandra; čerpá ze života obyčejných lidí (chytří otroci, vojáci, milenci)
Dílo:
Komedie o hrnci – o lakomci x vliv na Moliéra
Vychloubačný voják

b) doba klasická ‑ zlatý věk 1. st. př. n. l. – př.. n. l.

naučné básnictví:
Carus – o přírodě, vliv na osvícenství

řečnictví:
Marcus Tullius Cicero – řečník, politické řeči, dopisy; vzor klasické latiny

paměti (memoáry):
Gaius Julius Caesar ‑ Zápisky o válce galské

lyrika:

Gaius Valerius Catullus
Dílo:
milostná poezie věnovaná Lesbii
citát: „Odi et amo“ – nenávidím a miluji

Quintus Horatius Flaccus
Dílo:
eposy – kriticky zaměřené společenské tématiky

Publius Vergilius Maro
největší římský básník
Dílo:
Zpěvy pastýřské(Bukolika)
Zpěvy rolnické (Georgika) – z vesnic. prostředí, obdiv a láska k venkovu, rodné zemi
Aeneis ‑ na oslavu Augustova rodu, trojský hrdina Aeneis po dobytí Tróje a po dlouhém bloudění přistál v Itálii = praotec Augustova rodu

Publius Ovidius Naso
vyhnán ze země
toužil se vrátit
odešel do Rumunska
Dílo:
Umění milovat – milostné poezie,
Proměny (Metamorfózy) = 250 řeckých a římských bájí s motivem proměny (např. nymfa Niobé se změní v plačící kámen) – mytologická poezie,
Elegie (z vyhnanství)
Žalozpěvy (Trista)

c) Doba Poklasická – stříbrný věk
literatura doby císařské ‑ 1. st. n. l.
Kritika rozmařilé římské společnosti.

satira:
Martialis – epigramy,
Juvenanus, – satira
Petrinous – „Satirikó“

historie:
Tacitus – Letopisy, Historie

d) Období Úpadku ‑ 2. st. n. l.
Marcus Aurelius – Hovory k sobě