ALOIS JIRÁSEK

– psal historické romány, povídky, celé románové cykly, dramata
– jeho pohled na dějiny vychází z díla F. Palackého, ale mnohdy je jednostranný a histor. události nejsou zachyceny reálně
– zachycoval ve světle svých názorů a národně obrozeneckých názorů Þnení vždy objektivní
– má velký podíl na rozvoji vyprávěcího stylu, jeho vyprávění je živé Þ dovede zachytit vnitřní svět hl. hrdiny
– archaismy
– je tvůrcem českého realist. histor.románu
– zachycoval oblasti:doba husitství, pobělohorská doba, národ. obrození
– narodil se v Hronově, ze selské rodiny, otec měl malý krám, tradice rodu velmi silnáÞbyl se svým krajem spojen(dějiště jeho románů), chtěl se stát malířem(finan.náročné), rozhodl se pro historii, vystudoval filozof. fakultu, stal se profesorem(Litomyšl, Praha), potom pouze spisovatelem Þza svého života se mu dostalo velkého uznání
– tvorba:
spousta drobných povídek
románové cykly:
doba husitská: jednoznačný pohled
Mezi proudy- doba nepokojů, doba Karla IV.,neklid ve společ.
Proti všem – líčí vrcholné období husitství, bitva na Vítkově(zfilmované)
Bratrstvo – doznívající husitství, boje na Slovensku
Husitský král – o Jiřím z Poděbrad

doba pobělohorská:
Psohlavci – Chodové brání svá privilegia, o nerovném boji Chodů
za svá privilegia (Jan Sladký Kozina)
– zhudebněno(Karel Kovařovic)
– drobnější práce
Temno – rozsáhlý román, doba germanizace, období po Bílé hoře; zachycuje pronásledování českých bratří(někteří odcházli, jiní ne), postava jezuity Konyáše(zkreslená)
-zakončení svatořečením Jana Nepomuckého
národní obrození:
F.L.VĚK
-5-ti dílný román zavádějící čtenáře do doby národního obrození
– zachycuje nár. obrození na venkově(v Dobrušce) a v Praze
– počátek nár.obroz. –konec 18. stol. až do 20. let 19.stol
– určitým způsobem zachycuje evrop. dějiny (Josef I. – zrušil kláštery, toleranční patent, Žalman-bible, možnost volby jiného náboženství)
– určité události(premiéra Mozartovy hry)
– hl.postava: František Věk z Dobrušky (skuteč. postava: František Hek)
– volba hl. postavy není náhodná Þ chtěl zdůraznit lidový ráz( potrhl to volbou postavy obyč. člověka, který vykonával spoustu dobrých věcí)
– objevují se zde skutečné osobnosti českého národního obrození: král Leopold, V.M.Kramerius, V. Thám, Hněvkovský, profesor Vydra, Klicpera, Jungmann, Dobrovský
– z románu promlouvá autorova láska k národu a jeho jazyku
– ukazuje ideály a těžkou práci buditelů a všech ostatních, snažících se vyzdvihnout českou řeč a zájmy lidu

Děj(F.L.VĚK):
Hlavním hrdinou je František Věk, syn kupce z Dobrušky. Na vyzvání pana Drádeckého odjíždí do Prahy, kde se učí v benediktinském klášteře. Po jeho zrušení Josefem II. Pak studuje ze stipendia a vlastních financí.
Přivydělává si také hrou a housle u němé Pauly Butteauové, do které se nešťastně zamiluje. Seznamuje se s jejím vyvoleným-Václavem Thámem, jenž Věkovi dopomůže k divadlu. Po neukončených studiích Věk odjíždí zpět do rodné Dobrušky. Zde pak pracuje v otcově krámu a národně uvědomuje lidi.
V Dobrušce se seznamuje se svou pozdější manželkou. Společně, ale také s ostatními obyvateli Dobrušky, se vydávají do Prahy. František zde navštěvuje rodinu přítele Tháma, plnou nouze a bídy.
Po požáru Dobrušky, státním bankrotu a jiných těžkých chvílích, které František Věk a celá společnost zažili, se do popředí ostává Věkův syn-právník Václav Vlastimil Věk. Konec příběhu představuje rok 1816, kdy byla na gymnázia jako úřední jazyk zavedena čeština.

U nás – rozsáhlý 4-dílný cyklus
-dějiště:v jeho rodném kraji(na Hronovsku)
hl.postava – kněz – obrozenecký, plní roli (postava vytvořena podle skuteč. histor.postavy, podle kněze, který působil v jeho kraji)

Filozofská historie – o revolučním roku 1848 v Praze a Litomyšli
– hl.myšlenka:angažovanost studentů v revoluč. hnutí v Praze, zachyceno typické maloměsto, studentský duch
– histor. osobnosti:B.Smetana, B.Němcová – žila, A.Jirásek. – vyučoval, M. Röttigová

Staré pověsti české
– nejstarší pověsti mýtické, národní, místní, proroctví, vyprávění
– např. Dívčí válka
– ilustrace. Mikuláš Aleš

– úryvek:Proti všem:husité x katolíci, bitva na Vítkově hoře
-archaismy ve slovní zásobě
-vynikající vypravěč: přímá řeč, stupňování, krátké věty spojené bezespoječně, slovesa pohybu (dynamická)
-měl výtvarné vidění – něco se dá velice dobře nafilmovat, mistrem davových scén – není jednoduché popsat bitvu,výkřiky, přímá řeč, postav je mnoho

dramata:
-historická:Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč z Dubé
-pohádkové drama: Lucerna – zdůrazňují se kladné vlastnosti, svět pohádkový, reálný
VÁCLAV BENEŠ TŘEBÍZKÝ
– prozaik-psal histor. romány a povídky
– zaměřuje se na dobu pobělohorskou
– katolický kněz
– povídky mají elegický (posmutnělý) rázÞzabývá se napětím mezi evangelíky, píše o
exulantech

Trnová koruna-povídka, Evropa rozvrácená 30-letou válkou
ZIKMUND WINTER
– historik – píše historická díla
– období: českého humanismu, rozvoj a historie čes. měst v 15. stol., rozvoj řemeselÞobdobí studoval v archívech, pak psal odborné práce
– beletrie – drobné povídky
Mistr Kampanus – román
– histor.postava rektora pražského Vysokého učení(univerzity) Þbyl rektorem až do bitvy na Bílé hoře, byl to také básník – zachytil životní osudy a také dobu 15. a 16. Stol, popravu českých