Antonín Sova (1864 – 1928)

– básník – impresionista a symbolista – svázaný s krajinou jihočeskou
– psal lyriku přírodní („krajina je obraz básnické duše“) a milostnou
– samotář – přemýšlivý, citlivý
– vrací se k Sládkovi a Vrchlickému
– citát:
„ Jen jedno slovo najít v pravý čas
a uzdravit jím k smrti nemocnou duši.
Najíti za horou, když někdo čeká nás
A uhodnout, kde srdce skrývá se a buší“
– narodil se v umělecké rodině v Pacově – zdědil umělecké sklony (otec-zajímal se o hudbu)
– spíše uzavřený do sebe, introvert
– neobyčejný smysl pro barevné odstíny, pro mihotavý svět přírody a veškerého dění, pro pohaslé barvy a zvuky
– básnická sb.: Soucit i vzor
báseň: Je večer světlý
– imprese, zachycení děje prchlivého, vjemy čichové- vůně, plné barev; rozplývavost kontur – mdlé, nejasné,
– „a zahrada v mdlém tone květu“
– symbol jeho duše(srdce): „noční můra“ = samota, „otřelé křídlo“ = bolest
– symboly, melodičnost. hudebnost
– často symbol zahrady
– básnická sb.: Květy intimních nálad
báseň: Květ narcisu
– imprese, dojem, který v něm vzbudil květ narcisu („září a voní“), vzpomínka na lásku
– básnická sb.: Ještě jednou se tam vrátíme
báseň: Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?
– intimní lyrika
– obraz básníkova života Þ přišla až na konci jeho života (podzim života), určitá melancholie, ne tragické, milostný osud
– básnická sb.: Z mého kraje
– neusiluje o reálný význam, jde mu spíše o vzbuzení nálady a zachycení smyslového dojmu krajiny
– melancholie, vzpomínka, hra barev a světel