Domácí literatura lidová
domácí literatura lidová – spojena s venkovem, zachycuje tamější život; charakteristika – kolektivní a mnoho verzí jednoho díla
žánry – písně (sociální náměty, zbojnické, milostné …); lyrickoepický – balada (Osiřelo dítě); epický – pohádky (v této době satirické), pověsti – víra ve
změnu poměrů (O Blanických rytířích) – původně husitská pověst; dramatický – lidové hry doprovázené tancem a zpěvem, později loutkové
pozdější inspirace: Durych – próza, Březina, Zahradníček – poezie; Jirásek – Temno, Šotola – Tovaryšstvo Ježíšovo
národní jazyk – jeden ze základních znaků národa, vyvíjí se se společností, výraz národní jednoty
útvary národního jazyka – spisovná čeština – reprezentativní útvar, jednotný na celém území, vznik ze středočeského nářečí
hovorová čeština – mluvená podoba spisovné češtiny, nepoužívá knižní tvary, volnější větná stavba, emocionální prvky
nespisovná čeština – nářečí – zeměpisně odlišné, hlavně v příhraničních oblastech a na Moravě (Hanácko, JV Morava …)
interdialekty – větší oblasti společných nářečních znaků, nejdůležitější obecná čeština
sociální diferenciace – profesní mluva, slang (sportovní, studentský …), argot
