Česká próza 2. poloviny 19. století
– 80.-90- léta 19. stol., staročeši ztrácejí pozice – do popředí se dostávají mladočeši
– přichází Masaryk jako profesor, procesy s Omladinou – 90. léta (rak. Vláda nařkla studenty z povstání proti Rakousku, nebyla to pravda – S.K.Neumann), nástup vědeckého realismu, vše vysvětleno na základě vědeckého zkoumání
– spor o pravdivosti rukopisu Zelenohorského a Královehradeckého – padělky
Jan Neruda – Arabesky – drobné příběhy, ironizuje svérázné postavy z pražského prostředí
Povídky malostranské – inspirace jeho životem; na první pohled idylické, ale popisuje i špatné stránky života; vybírá si
zvláštní postavy; Hastrman, Doktor Kazisvět
autorem fejetonů (Kam s ním? – problematika odpadů, Obrazy z ciziny, Studie krátké a kratší)
Vítězslav Hálek – Komediant – román z hereckého prostředí
Na vejminku, Na statku a v chaloupce – generační a sociální rozpory na venkově
Poldík rumař – žánr „křídová kresba“ – důležitá psychologie postav; rumař – ten, kdo vozil odpad, písek, dobré
vlastnosti
Svatopluk Čech – Pravý výlet pana Broučka do Měsíce – parodie na utopické romány
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. století – kontrast špatných vlastností Broučka X dobrých husitů
Julius Zeyer -Jan Maria Plojhar – autobiografické rysy, má pocit, že mu okolí nerozumí, tragický konec – nešťastná láska
Dům u tonoucí hvězdy – věčné hledání a nemožnost dosáhnout cíle
