ČESKÉ ZEMĚ

– 9. stol. – nejprve Velká Morava – míšení vlivů Z a V, 5.7. 863 – příchod Konstantina a Metoděje – posílili moc
knížat, založili církevní organizace a podpořili kulturu; zavedli staroslověnštinu, hlaholici, cyrilici -> azbuka
– staroslověnština byla přinesena, čeština se vyvíjí na našem území
– staroslověnské centrum – Sázavský klášter
Zákon sudnyj ljudem – řeší občanská práva
Život Konstantinův, Život Metodějův
Paterik – popisuje život poustevníků a mnichů
Proglas – veršovaná předmluva k evangeliu, vyjádřili program kázání ve slovanském jazyce
Panonské legendy – vznikly po jejich smrti, obhajují jejich učení
10. století
Život svatého Václava, Druhá staroslověnská legenda o svatém Václavu – legendy, důraz na jeho zázraky + glosy
Hospodine, pomiluj ny – česky s prvky staroslověnštiny, funkce hymny, jednoduchá forma bez rýmu a strofic. členění
latinská literatura – Kristiánova legenda – Život a umučení sv. Václava a sv. Ludmily, babičky jeho – historické
vyprávění
12. století
Kosmova kronika – zachycení českých dějin od mýtických dob až po současnost
3 části – bájivá vyprávění starců, vyprávění pamětníků, očité svědectví Kosmy
význam – historický, politický (upevnění moci), umělecký
formální stránka – čtivá, humor, citáty, bohemika – česká slova vložená do latinského textu
vznik česky psané literatury – nejdříve bohemika a glosy; 1. česká věta na zakládací listině Litoměřické kapituly
překlady modliteb a částí Bible
Svatý Václave – nejstarší česká duchovní píseň, 3 sloky, složitější styl než u Hospodine – zvuková shoda,
básnické přívlastky; později slavnostní i válečný chorál
pozdější inspirace: Pierre Corneille – Cid, Tolkien – Beowulf, Kalevala, baroko, Vančura – Kosmas

indoevropské jazyky – Indické (cikánština), řečtina, románské, keltské, germánské, baltské, slovanské
izolační – ohýbání bez koncovek (franc.), aglutinační – s mnoha příponami a koncovkami (maď.), flexivní – ohýbání koncovkami
(češ.), vnitroflexivní – ohýbání změnou kořene (arab.), polysyntetický – mnoho složenin (něm.)