Francie
Charles Baudelaire – Květy zla – hledá krásu tam, kde ji nikdo nečeká (v negativních věcech)
– Zdechlina – 4 verší, střídavý rým, život X smrt, krása X ošklivost
– vzpomínka na letní ráno = krása, našli mršinu – rozkládá se, popis přírody (život
jde dál), řekl své milé, že podobně skončí
– stírá rozdíly mezi lidmi, nelíbilo se společnosti
– Ó, já tě zbožňuji – zoufalství z lásky, naturalistické přirovnání, uctívání lásky
– Epigraf na odsouzencovu knihu – vyčítá, že čtenář nepochopil jeho knihu
– Malé básně v próze –názor na společnost, nevkus okolí, motivy samoty
– Pařížský splín = koláč – smutek, že je ve spol. bída
Paul Verlaine – Básnické umění – jak by měla vypadat literatura, nutnost hudebnosti a neurčitosti, snaží se omezit rým a mnoho
slov, mísení vjemů – synestesie (sluch, barva, zrak, čich)
Saturnské básně – vyjadřuje své pocity z okolního světa (nejistota, beznaděj)
Jean Arthur Rimbaud – Sezóna v pekle – popisuje vztah alkoholika a týrané ženy (alegorie na jeho vztah k Verlainovi)
Alchymie slova – Mé bohémství (char. Sám sebe jako chudého, radost ze života s poezií), Večerní modlitba, Opilý
koráb – sní o tom, že něco dokáže, ale potom touží jen po klidu
Stéphane Malarmé – Faunovo odpoledne – je u krásných nymf, ale bojí se něco udělat, protože neví, jestli je to skutečnost
Paul Valéry – Naras mluví
