Nejstarší písemnictví u nás

Nejstarší psané památky na našem území se datují do 9.století a jsou spojeny s šířením křesťanství a končí v 14.stoletím.dobou Karlovou. Počátky písemnictví jsou spjaty s duchovenstvem, které tvořilo jedinou vzdělanou skupinu lidí a bylo jediným tvůrcem literatury.
3 fáze vývoje: – Staroslověnské písemnictví (9.stol. ; období Velké Moravy; slovanská orientace)
– Latinské písemnictví (10.-počátek 12.stol. ; vytlačení Staroslověnštiny, raný feudalismus)
– Česká literatura (12.-14.stol ; vedle stále používané latiny se objevuje čeština)
1) Staroslověnské písemnictví
Počátky spjaty s příchodem Konstantina a Metoděje z Byzance na Velkou Moravu 863 ; na žádost knížete Rastislava, který si potřeboval upevnit postavení před Franckou říší.
Cíle jejich mise: – kulturní (vytvořit základy slovanského písemnictví)
– náboženský (rozšířit křesťanství)
– politický (pomoci v obraně před Franckou říší)
Oba hlásali víru v jazyce srozumitelném širokým vrstvám, měli zorganizovat moravské křesťanství a vytvořit základy slovanské vzdělanosti. Měli také co nejrychleji vyškolit co nejvíce domácího duchovenstva pro pomoc panovníkovi udržet Velkou Moravu proti nároku franckých kněží. Vypracovali jazyk : STAROSLOVĚNŠTINU (nejstarší doložený spisovný jazyk na našem území z nářečí Makedonsko-bulharského ; postupně se rozšířila až do Srbska) a písmo HLAHOLICI (písmo vytvořené na základě malých písmen řecké abecedy plus nové znaky ; později přepracovaná na Hlaholici è azbuka). Na Velkou Moravu přinesli překlady některých náboženských textů. Tím byla staroslověnština povýšena na kulturní jazyk a mohly se v ní konat náboženské obřady.
Nejstarší texty: · Proglas (veršovaná předmluva k překladu evangelia, autorem asi Cyril ; v díle zdůrazněna
potřeba mateřského jazyka a vzdělanosti)
· Moravko-Panonské legendy (dvě části: Život Konstantinův a Život Metodějův ; dílo
obhajobou jejich učení , bez prvku zázraku, zaměřeno životopisně)
· Legenda o sv. Václavovi (první staroslověnská legenda ; z období po zavraždění sv.
Václava, který pak prohlášen za svatého, prostý jazyk i styl)
Také vznikaly překlady částí Bible a různé náboženské texty
Po smrti Cyrila a Metoděje byli jejich žáci pronásledováni a staroslověnská kultura upadala, konec 1097.
2) Latinsky psaná literatura
Po pádu Velké Moravy se centrum kulturního života přesunulo do Čech a Přemyslovci se spíš orientovali na západ-latinu. V průběhu 10.stol ještě existovaly oba jazyky vedle sebe, ale latina postupně vytlačovala staroslověnštinu, po roce 1097 (kdy byli vyhnáni poslední staroslověnští mniši ze Sázavského kláštera) ji zcela nahradila. Legendy 10.stol. se staly začátkem k dějepisnému projevu v literatuře, dějepisnou prózu v tomto období představují kroniky (=literární žánr, který popisuje chronologicky události prostě a věcně).
· Život a umučení Svatého Václava a jeho babičky Ludmily (také Kristiánova legenda ; latinsky
psaná legenda, která se staví na obranu staroslověnské literatury)
Kosmas : studoval v Belgii, kolem 1120 se stal děkanem svatovítské kapituly, velmi vzdělaný, dobře se
orientoval v soudobém, ale i v antickém písemnictví
· Kronika česká (Chronica Boemorum, latinsky psaná kronika ; i přes určité historické nepřesnosti
(opomíjení staroslověnské literatury) je významným zdrojem informací o historii
Českých zemí, psaná prózou, časté také citace římských klasiků)
Dělí se na tři části podle zdroje informací : – bájivé vyprávění starců
– hodnověrné zprávy svědků
– to, co sám prožil
zachycuje dějiny od příchodu praotce Čecha až do roku 1125 (Kosmasova smrt),
historicky přesné a umělecky cenné
3) Česky psaná literatura
Latinsky psané texty byly přístupné jen některým vrstvám obyvatelstva (kněží) a pro širší vrstvy nesrozumitelné, tak počínaje začátkem 12.stol. se začínají v bohoslužebných textech objevovat první česky psané glosy (=vpisky, které vysvětlují slova či slovní spojení).
Pronikání češtiny : 1. bohemismy (znaky češtiny ve staroslověnských textech)
2. bohemika (celá česká slova v cizojazyčném textu)
3. glosy
První dochovaná česká věta se objevila v 1057 v úředním zápise zakládací listiny litoměřické kapituly.
Před 13.stol. čeština jen v básnické tvorbě:
· Hospodine, pomiluj ny (počeštěná staroslověnská hymna, jinak první česká duchovní píseň z druhé
pol. 10.stol, obsahuje staroslověnské prvky)

· Svatý Václave, vévodo české země (2. Česká duchovní píseň, vznik na přelomu 12. a 13.stol., už ryze
česká, také plnila fci hymny. ; modlitba k patronovi české země)
Od 14.stol. zaujala česky psaná tvorba rovnocenné postavení s latinou, vznikala jak duchovní tak i světská literatura. Tendencemi byla laicizace (zesvětštění) a demokratizace (zlidovění), přibylo čtenářů.
Rozvoj : – duchovní písně (už předtím : Svatý Václave)
– kronikářství
– český hrdinský epos
duchovní díla :
· Kunhutina modlitba (důkaz schopnosti češtiny vyjádřit složité náboženské texty)
kronikářství:
· Dalimilova kronika (1. Česká veršovaná kronika, popisuje dějiny českých zemí od příchodu
praotce Čecha až do 1314 (korunovace Jana Lucemburského-z Francie) ; politický
manifest vybízející k vlastenectví ; sice není historicky tak spolehlivá jako
Kosmasova, ale umělecky cenná ; zdůrazňovala potřebu statečnosti národní
rozhodnosti a uvědomění, posilováno vědomí jednoty jazyka a státu, nejvýznamnější
v příběhu o Oldřichovi a Boženě)
· Trojánská kronika (kronika o Trójské válce, 1.česká vytištěná kniha)

český hrdinský epos :
· Alexandreis (rytířský veršovaný epos ; autor z vyšší šlechty, neznámý ; hlavní postava Alexandr veliký
(obraz Přemysla Otakara I.), dochovala se jen část)