Oficiální literatura

– poplatná době a režimu, poezie starších autorů – velice málo (Mikulášek, Závada, Seifert)
– mladší nastupující básníci (Sýs, Žáček, Salaquardová)
generace starších autorů
Vilém Závada – Živote, díky
Oldřich Mikulášek – Agogh – biblická postava – autostylizace do krále lítosti a smutku; hymnicko-litanický charakter, obavy z
vývoje světa – lidé nebojují proti nicotě
Čejčí pláč, Žebro Adamovo
Jan Skácel – fejetony – Jedenáctý bílý kůň, poezie – Dávné proso
Jaroslav Seifert – Morový sloup – protest proti roku 1968
Býti básníkem – bilancuje svůj život, ale není sentimentální
Všechny krásy světa – poetické vzpomínky; memoárová próza
Deštník z Piccadilly
generace mladších autorů
sýsovsko-žáčkovská generace – autostylizace do podoby obyčejného člověka; jen kritizovali problémy, nepátrali po příčinách
Karel Sýs – Nadechni se a leť – inspirace Paříží, okouzlení uměním a technickým pokrokem
Newton za neúrody jablek, Kniha přísloví
Jiří Žáček –začíná se sbírkami pro děti
Aprílová škola – básně pro děti
Kdo si se mnou bude hrát, Okurková sezóna, Napjatá struna
Michal Černík – hlavně poezie pro děti
Kdy má pampeliška svátek, Malé a velké nebe
Petr Skarlant – nemá poezii pro děti
Paříž, Paříž – dojmy z Paříže
Mimoúrovňové křižovatky – okouzlení technikou
skálovsko-florianovská generace – nerozhodovala umělecká hodnota, ale angažovanost
Ivan Skála – značně prorežimní
Posel přichází pěšky, Co si beru na cestu
Miroslav Florian – Jízda na luční kobylce – motivy rodné země
Jan Pilař – Krajinou pádí kůň, Pohled do očí (báseň Čechy – podobné Jobově noci, radost z budování soc.)
generace osamělých běžců – vstup do literatury na přelomu 70. a 80. let, jsou to individuality
Lenka Chytilová – Průsvitný Sisyfos, Proč racek přemýšlí
Jiřina Salaquardová – Snídaně na Titaniku – nenaplněná láska
Markéta Procházková – Sny bez přístřeší, Vítání světla, Na prahu lásky