Ústní lidová slovesnost jako inspirační zdroj naší literatury a kultury vůbec.

Osnova:
a) zrod ústní slovesnosti a její útvary
b) proměny funkce ústní slovesnosti v průběhu historického vývoje (doba pobělohorská, národní obrození)
c) charakteristické znaky lidové slovesnosti v minulosti a dnes
d) ústní a lidová slovesnost jako inspirační zdroj pro autory literárních děl minulosti i současnosti (Němcová, Erben, Čelakovský, Drda, Čtvrtek,folková hudba)

Ústní lidová slovesnost – tvorba lidu, zvláště venkovského, bohatství tématické a žánrové, doklad tvořivosti a uměleckého cítění lidu, odraz jejich životních zkušeností, např: Pohádky, lidové balady (Osiřelo dítě), pověste,hry, zpěvy, loutkové hry
– inspirační zdroj pro literaturu, zvláště v národním obrození.
– Nejvýznamnější úlohu – v době temna, a v době po bitvě na Bílé hoře ® tvorba byla totiž rekatolizována ® čtou jen kněží, inteligence odešla ® zbytek negramotní – neumí číst.

Ad a) první zprávy o ULS jsou již ze 14 stol. a jsou spojeny s Cyrilem a Metodějem
Ústní slovesnost se zrodila, jakmile bylo lidstvo dostalo schopnost artikulované řeči. Mezi první ústní slovesnosti patřili různé magické obřady a modlení se k přírodě aby byla dostatečná úroda a aby nepřišla nějaká přírodní katastrofa, (to byly různý zaklínadla, zaříkadla a tak dále co používali šamani). Další příležitostí pro vznik textů bylo zemědělství, kdy vznikali pokyny při práci a zkušenosti z přírodních jevů – neboli pranostiky. Lidová slovesnost vztažená mezi lidi byli tzv. přísloví a pořekadla. Časem se vytvářeli celé soubory textů užívané při pravidelných obřadech jako byla sklizeň, příchod jary , úmrtí, svatba atd.
Vyvrcholení ústně přenášené představy o vzniku světa byly tzv. mýty, legendy a báje. Základním znakem těchto výtvorů byla jednoduchost a autor byl neznámý. Ústní slovesnost přežila i vynález písma, který ji nikam nezatlačil, její tvorba pokračuje stále až dodnes. V průběhu času se ale vždy trochu přizpůsobovala dané době.

Ad b) ústní lidová slovesnost – předchůdce literatury psané
Znaky: ústní předávání – variabilita (vypravěči se ji mění, předává se z generace na generaci)
Autoři neznámí – anonymita
– vyjadřuje vztah k lidu k otázkám života i smrti, k přírodě, k práci, k rodině a ke společnosti
– díla – vyjadřují myšlení a cítění kolektivu (lidí) = tj. lidová tvorba folklórní (nejprve venkovský a pak i městský)
– žánry – lidové písně, balada, lidové pohádky, pověsti, proroctví, lidové drama, anekdoty, pranostiky, pořekadla, přísloví
– pololidová tvorba – kramářské písně, interludia, písmácké zápisky
velký význam ústní lidové slovesnosti – doba pobělohorská = doba temna (oficiální tvorba v rukách jezuitů – rekatolizace úpadek
Ústní slovesnost se měnila spolu s dobou. Na jejím počátku vycházela námětově z vesnického prostředí a musela vyjadřovat myšlenky a hodnocení lidí. Mezi hlavní funkce ústní lidové slovesnosti patřilo pobavení lidí, poučení se z tragických příběhů ostatních lidí a změnit se a držet venkovany pohromadě. V době Pobělohorské měla ústní lidová slovesnost ………………..funkci. V době národního obrození měla ústní lidová slovesnost obrovskou funkci a to při zachování jazyka českého. V této době jak by se řeklo dnes bylo IN mluvit německy a tak byla čeština ve vážném ohrožení samotné existence. Německy se nejprve mluvilo ve šlechtických vrstvách později se to přeneslo na měšťany, kteří nechtěli zůstat pozadu a pomalu se němčina začala dostávat k obyčejným lidem. Toto dění si dobře uvědomovali národní cítící spisovatelé v čele s Karlem Jaromírem Erbenem a Boženou Němcovou. Rozhodli se že se pokusí češtinu udržet a to tak že sbírali po celých českých zemích ústní lidovou slovesnost a pak jí vydávali ve svých dílech. Tímto pomohli svým dílem k zachování českého jazyka.

Ad c) Znaky: ústní předávání – variabilita
Autoři neznámí – anonymita