Vznik a vývoj českého divadla

Vzniklo při příležitosti k obrodě Ježíše ® náboženství – velikonoce, vánoce
zesvětštění původně náboženských látek z legend (Legenda o sv. Kateřině a Legenda o sv. Prokopovi) postoupilo ještě dál v staročeském dramatu, dramatizovány latinské texty evangelií, hrány v kostele, před kostelem, u hrobu Ježíše
kromě jiný událostí spojené s Kristovou smrtí a jeho vzkříšením (mastičkářská scéna)
„Mastičkář“
1.polovina 14.století, vložena fraška o prodavači mastí
zesměšňuje středověké podvodné lékaře, dává výstižný obraz městské chudiny (neútočí, jen baví)

Období humanismu v Čechách
snaha vytvořit drama na nových základech, neboť vývoj staročeského dramatu zbrzdilo husitství
žádné drama z české půdy, od 16.století latinské a české hry podle biblických motivů
převážně ze Starého zákona (x předhusitství, které se zabývalo novozákonními náměty)
tyto hry hlavně na školách – Školské drama
jezuité – velmi agilní v tvorbě školského dramatu – propagační účely; skvělé hry (světci, mučedníci, postavy ze světové historie…)

Jan Campanus Vodňanský (1572 – 1622)
Látka z národní minulosti – latinské drama
„ Bretislaus“
Básník, profesor a rektor vysokého učení Karlova

Období národního obrození
velký vliv na utváření právě české divadlo, Praha potřebovala vlastní divadlo
od 1723 otevřená scéna v zámecké zahradě na Hradčanech
1738 otevřeno divadlo v Kotcích
1771 první pokus o českou hru Kníže Honzík (skončila neúspěchem)
1783 otevřeno Stavovské (dříve Nosticovo) divadlo – česky se hrálo jen odpoledne
rostl zájem o české hry a proto divadelní společnost založil roku 1786 divadlo Bouda (i německy, hrálo se 3 roky, údajně bránilo rozvoji dopravy
vlastenci z direktoria nesouhlasili s němčinou v Boudě – založili za Poříčskou branou ryze české divadlo pod vedením V. M. Kramerie v roce 1788 (bylo zavřeno ve stejnou dobu jako Bouda)

Karel Ignác Thám
Napsal méně her než jeho bratr Václav
Soustředil se především na překlady – např. Shakespearův Mackbeth

Václav Thám (1765 – 1816)
Shromáždilo se kolem něho několik autorů, kteří psali historické hry z českých dějin, veselohry a oblíbené lokální frašky, dále tzv. rytírny (rytířské hry) apod.
Napsal celkem 53 her (45 přeložil a 8 původních)
Vlastenecké hry čerpající z českých dějin – velmi oblíbené mezi lidovým obecenstvem
„Břetislav a Jitka“
„Vlasta a Šárka“

Prokop Šedivý
Významný Thámův spolupracovník, psal oblíbené frašky

„Pražští sládci“
Divadlo ve 20.letech 19.století
živější ruch, promyšlenější organizace českých představení na půdě Stavovského divadla
ochotnický soubor se proměnil v převážně profesionální soubor – v letech 1812 – 1820 se hrálo ve Stavovském divadla česky díky dramaturgovi Jana Nepomuka Štěpánka, který proslul svou historickou hrou Obležení Prahy od Švédů a veselohrou Čech a Němec
typické pro toto období
látky z minulosti (špatné rytířské hry, historická dramata z národních dějin)
žánrové veselohry

Václav Kliemtn Klicpera (1792 – 1859)
Pocházel z Chlumce nad Cidlinou a vyučil se řeznictví. Teprve pak studoval v Praze a stal se profesorem gymnázia v Hradci Králové, kde také se studenty hrával divadlo
Psal především rytířské a historické hry, věnoval se však i tvorbě her s pohádkovými motivy i hrám ze současnosti
V jeho hrách nacházíme postavy, které vyvolávaly napětí mezi atmosférou dramatu a skutečností. Vítězí většinou mládí svým vtipem a morální převahou.
Dílo
Komedie
„Divotvorný klobouk“
„Rohovín čtverrohý“
„Hadrián z římsů“
„Veselohra na mostě“

30. – 50. léta v českém dramatu
objevuje se snaha stmelit národní život, tuto tendenci představuje především Josef Kajetán Tyl, žák Klimenta Klicpery