2) Antická literatura římská (3. – 2. stol.př.n.l. – 5 st.n.l)
– přejala literární formy, druhy z řecké literatury
– psaná latinsky, popř. Řecky
– Římané sami přinesli do literatury satiru
– Periodizace:
– 1. Nejstarší (do roku 240 př.n.l.)
– kultovní hymny (náboženské oslavné písně)
– obřadní písně = nénie = nářky nad mrtvými
– pracovní písničky
– legendistika
– písně triumfální (po vítězné bitvě), hodování apod.
– 2. Archaické obodobí
– největší vliv řecké literatury
– překlady z řecké literatury – epiky a dramatu (Např. překlady Odyssey – Andronicus)
– divadlo
– oslava bohů
– 55 př.n.l. – první kamenný amfiteátr
– komedie, tragédie, po ní pantomima (hráli v ní i ženy
– Titus Maccius Plautus
– Tvůrce římské komedie (21 komedií)
– Prolog – obrací se k divákům, proč napsal hru
– Vychází ze spodních vrstev
– Různé typy komedií: charakterová, zápletková, frašky, vážná…
– Jadrná latina, slovní potyčky, často hudební doprovod
– Inspiroval světové dramatiky: Shakespeare, Moliér…
– Hry:
– Pseudolus – láska bohatého syna k otrokyni
– Chlubný voják – milostné pletky, únos…
– Komedie o hrnci – klasický námět lakomce (Moliér)
– Terentius
– Plačtivé komedie pro pobavení horních vrstev př. Kleštěnec, Bratři, Tchýně
