AVANTGARDNÍ LITERATURA (imaginativní – metoda asociací, lyričnost, obraznost)

Vladimír Vančura – významný prozaik a dramatik meziválečné avantgardy, vrchol ve 30. letech. Narodil se jako syn hospodářského správce u Opavy. Vystudoval medicínu a stal se lékařem, věnoval se však především literární tvorbě. Za heydrichiády byl zatčen a popraven.
– do literatury vstupuje ve 20. letech jako člen sdružení Devětsil. Usiloval o vytvoření prózy neobvyklé podoby a estetické působivosti. V jeho počátečních dílech jsou patrné vlivy proletářské literatury. Mezi nejzdařilejší romány z této doby patří např. Pekař Jan Marhoul (tragický životní příběh pekaře, kritika vztahů mezi lidmi) nebo Pole orná a válečná (odsuzuje nesmyslnost válek, děj je nesouvislý – volné řazení scén z fronty i zázemí). Velmi významným dílem z této doby je novela Rozmarné léto (vliv poetismu, příběh tří přátel z plovárny, obraz poklidného radostného života, klid narušen až příjezdem kouzelníka Arnoštka). Vančurovo nejzdařilejší dílo přichází v roce 1931 – Markéta Lazarová. Příběh je zasazen do středověku, do dobrodružného života loupežníku. Vančura zobrazuje renesanční typ lidí, ve kterých vidí ideál společnosti – žijí naplno, milují život, ale neváhají jej obětovat pro dobrou věc. Vančura v tomto díle věnoval významnou pozornost jazyku. Používá zvláštní kompoziční prostředky (promluvy vypravěče k hrdince, ke čtenáři), zvláštní výstavbu vět (humanistická perioda). Později se vrací k soudobému společenskému životu a posiluje epickou složku svých děl (Útěk do Budína, Konec starých časů, Tři řeky)
– za okupace vydává historické pásmo Obrazy z dějin národa českého, obsahující oddělené povídky a cykly z české historie
– význam Vančury zpatřujeme především v úsilí, které věnoval snaze o nový umělecký útvar a s tím související originalitou. Důležitá je i jeho dokonalá jazyková forma a způsob zpracování.