Charakter doby

První světová válka (1914 – 1918) způsobila hluboký spol. i duch. otřes v celé Evropě a vedla k diferenciaci společnosti.Doba měla revoluční charakter, který porušil soustavu starých hodnot a vedl k rozkladu lidské osobnosti.Nihilismus a boření starého řádu (dadaisté).V Itálii a Německu vítězí fašismus, v Rusku po říjnové rev. r. 1917 komunismus.Rozpad Rakouska-Uherska, vznik samostatného československého státu – 1. prezident T. G. Masaryk (samostatnost národa požadoval už Manifest českých spisovatelů z roku 1917).Poválečná konjunktura byla vystřídána světovou hosp. krizí 30. let.
Na druhé straně hledal evropský člověk, rozvrácený vál. útrapami, smysl života a nalézal jej v liberalisticky pojatém humanismu nebo na vých Evropy v komunistickém pol. systému.Obecně to byla složitost a protikladnost společenské skutečnosti, což způsobuje neméně složitou literaturu tohoto období.
Zdrojem lit. tvorby není jen pozorování a ztvárňování životních jevů, ale také jejich rozbor a výklad.Nejde ovšem o rozbor a výklad naukový, ale umělecký, který má svá specifika.Předpokládá to určitý určitý přístup k látce, zorný úhel nebo v ucelenější podobě i systém uměl. myšlení  umělecké proudy: vitalismus, civilismus, expresionismus, futurismus, kubismus, kubofuturismus, dadaismus, poetismus, surrealismus, existencialismus, prolet. literatura a soc. realismus.

V souladu s obsahem této mat. otázky jsou to: civilismus, futurismus, kubismus, kubofuturismus, dadaismus, surrealismus