Do 3. období národního obrození spadají dva autoři
Josef Kajetán Tyl (1808-1856) Pocházel z Kutné Hory a od mládí lnul k divadlu. Byl členem kočovné společnosti a řídil také česká představení ve Stavovském divadle. Od roku 1834 řídil Květy české, později přejmenované pouze na Květy. Psal historické prózy, Dekret Kutnohorský, Rozina Ruthardová, i povídky ze současného života – Rozervanec, kde karikuje osud K.H. Máchy a Poslední Čech, ostře kritizován Karlem Havlíčkem Borovským. Napsal mnoho dramat – Jan Hus, Fidlovačka, Pražský flamendr, Bankrotář, Paličova dcera, Kutnohorští havíři, Jiříkovo vidění, Lesní panna atd. Vrcholem jeho tvorby jsou divadelní hry Strakonický dudák a Tvrdohlavá žena, mistrně vystihující povahy lidí.
Karel Jaromír Erben (1811-1870) byl organizátor společenského a politického života, básník a historik. Vystudoval práva a filosofii v Praze. Pracoval v Královské společnosti nauk jako sekretář Českého muzea, od roku 1851 byl archivářem města Prahy a s Františkem Palackým se účastnil slovanského sjezdu. Kde prezentoval názory austroslavismu. Erben napsal Písně národní v Čechách, Prostonárodní písně a říkadla. Jeho původní sbírkou je Kytice z roku 1853. V básních řeší otázku lidského provinění a spravedlivé odplaty. Lidé se proti svému údělu nebouří, protože si jej zaslouží. Postihuje v nich základní lidské vztahy – např. mezi dcerou a matkou. Jednotlivé básně nejprve vycházely samostatně v časopisech. První z nich byl Poklad z r. 1838.
