Historická próza

Miloš Václav Kratochvíl
– v 50. letech napsal dva díly zamýšlené husitské trilogie (třetí díl nenapsal)
Pochodeň
 román, ve kterém dovedně využil k oživení tématu řady formálních postupů (dopis, kázání, vnitřní monolog atp.)

Mistr Jan
 román, ve kterém autor podlehl dobovým nárokům

Vladimír Neff (1909 – 1983)
– vstoupil do literatury již před válkou psychologickými prózami (např. Malý velikán)
– v 50. a 60. letech napsal rozsáhlou románovou pentalogii o rozmachu a úpadku českého měšťanstva od poloviny 19. století do konce druhé světové války, což demonstroval na bornovsko-nedobylovském rodu:
Sňatky z rozumu
Císařské fialky
Zlá krev
Veselá vdova
Královský vozataj

Karel Michal (1932 – 1984)
– vlastním jménem Pavel Buksa
Čest a sláva
 tragicko-groteskní román
 příběh nešťastného rytíře, který bojuje za lepší svět
 děj byl zasazen do období třicetileté války, avšak román obsahoval řadu narážek na soudobé pol. poměry

Jiří Šotola
Tovaryšstvo Ježíšovo
 děj románu autor umístil do doby konce 17. století, kdy probíhal protireformační proces; ztvárnil osud vzdělaného jezuitského kněze, který se odmítl podřídit nekalým praktikám svých nadřízených, když zjistil, že se stává jejich nástrojem moci

Václav Kaplický
– román, v němž využil látku z doby 17. století a vylíčil události inkvizičních procesů:
Kladivo na čarodějnice

Oldřich Daněk (1927)
– ve svých prózách historickou látku neskrývaně dotvářel
Král utíká z boje
Král bez přilby
 romány, ve kterých líčí příběhy českých králů Jana Lucemburského a
Václava II.

Osudy politických vězňů v komunistickém vězení ztvárnili ve svých dílech Jiří Mucha (Studené slunce, Marieta v noci), Karel Pecka (Horečka, Velký slunovrat), Jiří Hejda (Útěk) či Jiří Stránský (Štěstí).