Jack Kerouac

Je americký prozaik a básník francouzsko-kanadského původu. Asi nejpopulárnější mluvčí beat generation. Na jedné straně byl živoucím středem beatnického hnutí a na straně druhé byl velmi uzavřený, vždy bázlivý před následky přátelství.
Kerouakovo mládí představovalo soulad, který už nikdy nenašel. Jeho rodina žila v Pawtuckeville, frankokanadské komunitě v massachusettském Lowellu. Bydlela tam velká skupina příbuzných, kteří se často scházeli. Jeho rodiče mluvili francouzsky a francouzština byla i jeho prvním jazykem. Anglicky začal mluvit až na obecné škole, a po zbytek života si často v duchu musel překládat z jednoho jazyka do druhého.
Na střední škole se stal pro své lehkoatletické a fotbalové výkony uznávanou lowellskou veličinou. Stejně jako v literatuře, i v atletice byl extrémně cílevědomým samoukem s vlastní motivací.
Později se rozhodl jít na Kolumbijskou univerzitu v New York City. Tam na něm požadovali, aby absolvoval přípravný ročník ve škole Horace Manna, a tak v roce 1939 opustil Lowell a ubytoval se u tety v Brooklynu.
I když na škole prospíval velmi dobře, cítil se znevýhodněn vůči spolužákům. Navíc kulturní šok, který pro něj představovalo New York City, byl obrovský. Opustil intimní okruh rodiny, přátel ze školy a prostředí dělnické třídy.
Ukvapený odchod z Kolumbijské univerzity vyvolal napětí a zvýšil jeho nejistotu. Odjel do New Havenu, kde dříve čas od času sídlili jeho rodiče, a našel práci u benzínové pumpy. Po krátkém pobytu se vrátil do Lowellu, kde mu starý přítel pomohl sehnat místo sportovního dopisovatele listu Sun. Více času než chozením po sportovních utkáních ale strávil čtením Jamese Joyce a pokusy o automatické psaní, a tak po dvou měsících noviny opustil. Výrazem jeho netrpělivosti a zmatku byla přihláška k námořnictvu a zároveň k pobřežní stráži, aby se příští den nalodil jako plavčík na obchodní loď, která jela na namátkovou obchodní plavbu do Grónska. Loď se vrátila právě včas, aby mohl pokračovat ve studiích na Kolumbijské univerzitě. Na konci semestru se přihlásil k vojenskému námořnictvu. Námořnická disciplína pro něj byla nesnesitelná. V červnu 1943, krátce po svých 21. Narozeninách, byl propuštěn z vojska jako paranoidní schizofrenik.
Začátkem roku 1944 se vrátil na univerzitu a setkal se tam s Edie Parkerovou, studentkou z Barnard College. Brzy s ní začal žít a onoho léta potkal i Ginsberga a Burrougse.Netrvalo dlouho a všichni se dělili o jeden byt.
Řadu let se toulal po U.S.A. (Denver, San Francisco,..) ve společnosti bohémů, cestoval ve vlastních a odcizených autech, nevyhýbal se sexuálním výstřelkům, braní drog, filozofoval v duchu zen-buddhismu, ale byl také zaujat jazzem, především rytmy bopu.Střídal jedno zaměstnání za druhým byl brzdařem, česáčem bavlny, silničním dělníkem,…Na jedné své výpravě se setkal s hipsterským hrdinou Nealem Cassadym, který se stal předlohou pro literární postavu Deana Moriartyho v románu Na cestě
Je autorem čtrnácti románů, které psal velkou rychlostí na obrovské role papíru. Jeho „cyklus románů ze silnice“ zachycuje newyorskou a sanfranciskou bohému a autorovy zkušenosti z cest po Americe
Jeho díla: Dharmový tuláci, Podzemníci, Osamělý poutník, Andělé zkázy, Satori v Paříži, Mag, Město a velkoměsto, Doktor Sax, Maggie Cassidiová, Vidění Codyho, Vize o Gerardovi , Duluozovy marnosti
Na cestě- je považován za beatnický manifest, za klasický dokument části americké mládeže 50. Let, která odmítla ideál mladého úspěšného Američana, snažila se být co nejméně závislá na materiálních věcech, milovala jazz a pod vlivem východních filozofíí volila cestu protestu a útěku od civilizačních vymožeností směrem k okamžitým duchovním a tělesným požitkům. Dějovou kostru románu tvoří řetěz nejrůznějších zážitků, které autor nasbíral při svých toulkách napříč Spojenými státy na přelomu 40. A 50. Let.
Děj: Vypravěč Sal Paradise se s Deanem Moriartym vydává na pouť Amerikou. Toulá se od Atlantiku po Pacifik, povaluje se v zapadlých uličkách, žije životem darebáků, hovoří o Nietzschovi, Proustovi, Hemingwayovi. Oba usilují o život ne správný, ale přinášející uspokojení. Dosahují toho zběsilým sbíráním životních zkušeností, ale také s drogami, sexem a jazzem

„ jediní opravdový lidi, co znám, jsou blázni do života, ukecaní blázni, cvoci k spasení, ti, kteří chtějí mít všechno a hned, kteří nikdy nezívají a neříkají věci-co-se-sluší, ale hoří, hoří, hoří jako ta báječná rachejtle“ (Na cestě, přel. J. Josek)

Román Na cestě se stal doslova biblí b.g.

Z beatnické generace se stala jakási módní vlna snobství obrácené naruby. Beatnický mýtus se zkomercionalizoval, objevují se ostré negativní výpady ze strany jiných spisovatelů. Beatnikům jsou vytýkány diletanství, křečovité hledání vzrušení za každou cenu, nebezpečné zahrávání s drogami a nepoctivá hra na chudáky. B. revolta je považována za únik z reality. Spisovatelé jako Kerouac, Ginsberg a Burroughs spustili vlnu, jež za sebou nechávala flotily rakví jejich souputníků. Mnozí skončili své životy ve svěracích kazajkách nebo bahně periférie. Stejně tak drogová nezávaznost vyvrcholila na konci 60. Let ( to již existovalo hnutí hippies) lidskými tragédiemi- hippiovské komuny, jež měly být útočištěm lásky, se staly pod vlivem LSD dějištěm násilí, sobectví, honem za drogou a rozkladu člověka. Mozky spálené psychedelickými drogami – i to je dědictví beat generation.