Karel Toman
vlastním jménem Antonín Bernášek, další představitel básnické generace protispolečenských buřičů. Toman pocházel z rolnické rodiny, nedokončil právnická studia, pak střídal různá úřednická a redaktorská místa. Toman také velmi cestoval po celé Evropě. Teprve po první světové válce se znovu usadil v Praze, kde byl zaměstnán v knihovně Národního shromáždění. Do literatury vstoupil jako symbolista svou první sbírkou Pohádky krve (vliv dekadence, symbolismu. Ve druhé vyjadřuje především osobní zážitek zklamané lásky – Torzo života. Jde o vyzrálou a výrazově oproštěnou lyriku (eroticky laděná, revoltující, můžeme vysledovat počátky boje s individualismem). U Tomana postupně vzrůstá potřeba nastolení určitého řádu, nadosobních hodnot až hodnot národních a společenských.
Tento trend vyznačují sbírky Sluneční hodiny, Verše rodinné a jiné, vrcholí sbírkou Měsíce (12 básní s obrazy proměn přírodního dění a lidské práce, oslava domova, syntéze reálného a symbolického obrazu skutečnosti). Poslední dvě sbírky vychází v době mezi dvěmi světovými válkami – Hlas ticha, ve které doznívá ohlas války, a Stoletý kalendář, kde se částečně vrací ke své předválečné tvorbě zachycují zápasy chudých.
– Tomanova poezie vyjadřuje vždy hluboký osobní prožitek, autor prochází vývojem (bohémský život >>> umělec, který nachází smysl života v rodné zemi a v poctivém přístupu k životu), jeho básně jsou vždy neobyčejně působivé, čehož dosahuje spojením tradiční a moderní poetiky.
