Mluvnické kategorie jmen

Pád
– pády můžeme mimo jiné dělit na:
– přímé (1. a 4.) a nepřímé (ostatní)
– prosté a předložkové
– adnominální (pojící se se jménem) a adverbální (pojící se se slovesem) – se jménem i se slovesem se pojí všechny pády, ale některé jsou převážně adverbální a naopak
– nominativ (1. pád, kdo, co) – je především pádem podmětu
– genitiv (2. pád, koho, čeho) – adnominální funkce – genitiv subjektový (kázání mistra Jana Husa – Hus kázal), objektový (upálení mistra Jana Husa – Hus byl upálen), přivlastňovací (dům mého dědy), vyjadřující vlastnost (dívka krásných očí)
– adverbální funkce – genitiv partitivní (částečný – okusit dortu – ve smyslu kousek dortu), odlukový (vzdalovat se od řeky), dotykový (dotknout se ruky), záporový (nepromluvit ani slova)
– dativ (3. pád, komu, čemu) – dativ prospěchový (vařit rodině snídani), přivlastňovací (roztrhl mi sukni – mou sukni), sdílnosti, emocionální (to jsem se ti pobavila)
– akuzativ (4. pád, koho, co) – je typickým pádem předmětu, vyjadřuje objekt zasažený dějem
– vokativ (5. pád, oslovení) – není pádem ve vlastním smyslu, představuje apelový komunikační prostředek
– lokál (6. pád, (o) kom, (o) čem) – vždy předložkový, nejčastěji je příslovečným určením, řidčeji předmětem
– instrumentál (7. pád, kým, čím) – vyjadřuje okolnosti děje, zvláště prostředek a nástroj (žít srpem trávu)

Číslo
– vyjadřuje číselné vztahy reálné skutečnosti
– singulár – jednotné číslo – vyjadřuje jak jednu jednotlivinu (Na stole seděla naše kočka.), tak druh (V našich lesích roste dub)
– singularia tantum (mají pouze tvar čísla jednotného)
– jména hromadná (kolektiva) – lidstvo, žactvo, křoví
– jména abstraktní – chuť, chytrost, přátelství
– jména vlastní (propria) – Říp, Martin
– pluralia tantum (jen tvar množného čísla)
– názvy „podvojných“ předmětů – nůžky, kalhoty
– názvy složitějších nástrojů – hodinky, kamna
– názvy časových období – Velikonoce, Vánoce
– některá vlastní jména místní – Hradčany, Průhonice
– stará čeština měla i tzv. dvojné číslo, duál – do dnešní doby se zachovaly duálové tvary číslovky dva, oba (dvou, obou, dvěma, oběma) a názvů některých podvojných tělesných orgánů (ruce, nohy, prsa, kolena, ramena, oči, uši) – srovnej židle o třech nohách x stěží se držel na nohou

Jmenný rod
– je třeba rozlišit gramatický jmenný rod (genus) a biologický/přirozený rod, který je vlastní pouze živým tvorům
– existují jen dva rody přirozené – mužský a ženský
– rod substantiva se určuje podle jeho zakončení v celém systému tvarů, tj. podle paradigmatu
– u jmen mužských rozlišujeme životnost (4.p.=2.p.sg.) a neživotnost (4.p=1.p.sg)
– lidičky, rodiče, koně – mají sice koncovky neživotné, ale shoda podle smyslu (jako u životných)
– ukazatele/é, ledoborce/i (vypluly/i)
– jmenný rod vyjadřují i některé tvary slovesné (příčestí – přinesl, přinesena, přechodníky – nesouc, přinesše)