Mluvnické kategorie sloves

– trojí osoba
– číslo – jednotné a množné
– posuny v kategorii osoby a čísla – autorský plurál (K tomu problému se ještě vrátíme.), plurál majestatikus (My, Karel IV. …), vykání, onkání, onikání
– čas – objektivní (vzhledem k okamžiku promluvy) – přítomný, minulý, budoucí (forma složená – budu dělat – nebo jednoduchá – udělám)
– relativní (vzhledem k jinému ději) – předčasnost, současnost, následnost
– způsob – oznamovací (indikativ), podmiňovací (kondicionál) – přítomný (vyjadřuje potencionálně možný děj…Kdybych měl peníze, cestoval bych.), minulý (vyjadřuje neuskutečnitelný děj…Kdyby byl poslech, nic by byl nezmeškal.), rozkazovací (imperativ)
– slovesný rod – činný (aktivum) – podmět – původce děje (Žák píše), trpný (pasivum) – podmět – cíl děje (Žák je chválen)
– pasivum – opisné x zvratné
– slovesný vid
– slovesné třídy a vzory (třídění podle kmene přítomného):
1. nese, bere, maže, peče, tře
2. tiskne, mine, začne
3. kryje, kupuje
4. prosí, trpí, sází
5. dělá

Příslovce (adverbia)
– vyjadřují okolnosti děje nebo vlastností
– druhy příslovcí:
– místa (doma, nahoru)
– času (dnes, teď)
– způsobu (pěkně, vesele)
– příčiny (schválně, úmyslně)

Předložky (prepozice)
– spojeny se substantivem, vyjadřují jeho vztahy
– vlastní (primární) x nevlastní (sekundární) – odvozené z jiných slov

Spojky (konjunkce)
– spojky souřadící x podřadící (viz maturitní otázka číslo 7)

Částice (partikule)
– uvozují samostatné věty nebo vyjadřují různé významové a citové odstíny

Citoslovce (interjekce)
– vyjadřují náladu, city (ach, fuj), vůli (haló, hej), označují zvuky, hlasy (zvukomalebná – mňau, bum)

K syntaxi viz podrobně maturitní otázky, Jazyk jako nástroj myšlení. Jazykověda a její discipliny, Souvětí souřadné a podřadné