Období 1948 – 1956 (budovatelské)

 Komunistický převrat v únoru 1948 těžce poznamenal i dramatickou tvorbu, umělecký propad
 Komunistický režim českému divadlu přisoudil ideologické poslání
 1848 – 53 byl administrativně prosazen socialistický realismus (Divadelní zákon), uvolnění z ideologického sevření nastalo až po roce 1956
 v tomto období byla provedena i razantní obměna divadelní sítě – rozšíření sítě stálých divadel (Vesnické d., Ústřední loutkové divadlo v Praze) a přejmenování některých divadel (Stavovské →Tylovo, Městské divadlo na Vinohradech→Divadlo československé armády, Divadlo v+W u Nováků→Divadlo estrády, Divadlo satiry)
 hrály se především hry socialistické – původní hry české, sovětské a hry současných dramatiků
 hry politicky motivované, bezostyšně tendenční, ideologické hledisko převažovalo nad estetickými i mravními aspekty díla, budovatelská dramata
 v tomto směru vynikali dramatici:

Miroslav Stehlík: Nositelé řádu
Vašek Káňa: Parta brusiče Karhana

 socialistická koncepce dramatu byla přímo ovlivňována ministrem školství a ministrem informací
 autoři jednotlivé hry byli podrobováni politickému hodnocení a režimu nepohodlní byli postupně odsouváni z uměleckého života (Frejka, Radok)
 autoři, kteří reagovali na aktuální problémy:

Pavel Kohout: Zářijové noci (zaměřil se na kritiku špatné práce stranických funkcionářů a řídících pracovníků a kritiku armády)
-Snaží se svými hrami alespoň částečně prolomit povrchnost a mnohdy stupiditu předešlých her, ale i tak se na pozadí osudů mladých lidí odvíjí ideologická nota
Josef Kainar: Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou (první české absurdní drama, základním tématem je usurpátorství a zneužití moci prostředky verbální demagogie a nesentimentální hrdosti ochablé a degenerované demokracii, absurdní černý humor, hra s jazykem)
Vítězslav Nezval: Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (mystická hra, aktualizoval mýtus o zániku Atlantidy, aby varoval lidstvo před zneužitím zákonů přírody – nukleární energie a před tyranií – zneužití moci)

Nejprogresivnější divadlo – Divadlo satiry. Po válce se řadilo k těm nejprogresivnějším scénám poválečných let.