RUSKO

– také navazuje na starší tvorbu, zejména Puškina a jeho Evžena Oněgina, který ve svém jednání směšuje romantické chování s realistickým

Nikolaj Vasiljevič Gogol – vidí kolem sebe jen záporné typy lidí, podvodníky s mrtvými dušemi, nebo jejich oběti (lidé slabí, hloupí). Popisuje i otřesné podmínky nevolnického Ruska.Nejvýznamnějšími díly jsou román Mrtvé duše a drama Revizor

Ivan Sergejevič Turgejev – vychován v blahobytu bohaté rodiny venkovské šlechty. Nejvýznamnější dílo představuje soubor povídek Lovcovy zápisky, kde kritizuje především nevolnictví

Lev Nikolajevič Tolstoj – ústřední postava ruského realismu, svou úrovní se vyrovnává světovým autorům, jeho základním ideálem byla prostota, přirozenost a pravda. Jeho dílo je veliké obsahem i rozsahem. Mezi ústřední díla patří dva rozsáhlé romány Vojna a mír a Anna Kareninová. Čtyřdílná historická epopej Vojna a mír spojuje události skutečné války s Napoleonem i vymyšlené a sleduje osudy obyčejných lidí ve válce, kteří většinou vůbec nechápou její význam.

Fjodor Michajlovič Dostojevkij – další v výrazných postav realismu v Rusku. Časté psychologické prvky v jeho románech. Zápisky z mrtvého domu – zde popisuje duševní stav člověka v okamžiku zatčení, následného odsouzení i pobytu na Sibiři. Jeho nejznámější dílo je román Zločin a trest (studie o lidském svědomí, realistický filozofický román – jestli má silný člověk právo zabít zbytečného ničemu).

Anton Pavlovič Čechov – zakladatel lyrického a psychologického dramatu (lyrické drama – potlačena dějovost, jemné dialogy, emocionálnost, děj nemá tradiční kompozici; např. Racek, Strýček Váňa, Višňový sad