Slohotvorní činitelé, funkční styly

– slohotvorní činitelé – souhrn komunikativních podmínek v jedinečné komunikační situaci
– projev vzniká za určitých podmínek – ovlivňují výstavbu projevu
(někdo – někoho – někde – o něčem –s jistým záměrem –pomocí výraz.prostř. -informuje)
autor adresát prostředí téma funkce projevu jazykové, nejaz. prostředky

a) subjektivní slohotvorní činitelé – podmínění osobností autora
– pohlaví (styl mužský, ženský) – rozdíl v strategii, míra emociálnosti atd.
– věk (styly různých věkových skupin), rozdíly v slovní zásobě, míře dodržování spis. normy
– všeobecné vzdělání – styl vzdělaných x nevzdělaných
– odborné vzdělání, zaměstnání – profesní styly
– výrazová schopnost a pohotovost, talent
– zájmy
– psychický typ – charakter, intelekt, emocionalita
– stanovisko autora k projevu (vážné, humorné, znevažující)

každý člověk má svůj individuální styl – styl jednotlivce, jednoho autora; nejzřetelnější je v umělecké tvorbě (Čapkův styl – sklon k hovorovosti, Vančurův styl – sklon ke knižnosti)

b) objektivní slohotvorní činitelé (obecné platnosti) – autor k nim musí přihlížet, je jimi vázán
– zaměření, cíl, funkce projevu – v běžném hovoru vyjadřování prosté (něco sdělit), v odborném projevu odborné (poučit), v publicistickém přesvědčivé, informující (pro něco získat), v uměleckém estetické, citově působivé (vliv na rozum i cit)
– situace, časový prostor
projevy připravené (uspořádanější, promyšlenější) x nepřipravené (spontánní)
– kontakt mezi autorem a adresátem
přítomnost adresáta (přímá nebo zprostředkovaná), nebo nepřítomnost
– druh dorozumívacího textu: dialog (oboustranný) x monolog (jednostranný)
– prostředí: oficiální, veřejné (styl oficiální) x neoficiální, soukromé, až intimní (styl familiární)
– zřetel k adresátovi (komu je projev určen – dětem, odborníkům, studentům)
– činitel jazykový – určuje formu: projevy mluvené x písemné