Stylistické útvary na pomezí uměleckého a publicistického stylu

– reportáž
– smíšený útvar (zpravodajství + umělecký nebo odborný styl)
– informuje o zajímavých místech, provozech na základě přímého styku s nimi
– reportáž novinářská, rozhlasová, televizní, filmová, fotografická
– podmínka – očité svědectví autora
– cíl – názorná představa prostředí, události (i podrobnosti)–> „přímý přenos“
– živé a zajímavé vylíčení
– skutečná událost (základ) zpracována staticky nebo dějově (jako by autor procházel prostředím – popisný postup)

– fejeton
– útvar stylu publicistického a uměleckého
– drobná zajímavá aktuální témata všedního denního života v novém světle
– zpracování zábavným, ironickým nebo humorným tónem, vtipně a duchaplně s cílem kritizovat veřejný jev, vyvolat okamžitou reakci – snaha věc napravit – má vyvrcholení (pointu)
– uveřejňován v novinách pod čarou (dolní část stránky); Jan Neruda, Rudolf Křesťan aj.
– znaky:
přítomnost úvahy (aktuální)
stanovisko autora a jeho osobní zaujetí
konkrétní údaje a fakta
humor a komika
originalita

Skloubení publicistického a uměleckého stylu se pochopitelně neomezuje na tyto dva útvary, v nichž je programově, apriorně zachyceno. Mísení obého má očividně funkční motivaci: publicistický tvar cílí k apelovému, ovlivňovacímu a přesvědčovacímu působení textu na širokou veřejnost, má určitou společenskou, mimoliterární funkci, zatímco umělecký charakter textu zajišťuje mu aktualizovanost, ozvláštnění, působí tedy ve prospěch hodnot estetických – řečeno velmi zjednodušeně. Obrozenské knihy například oplývaly zřetelně publicistickým, ba agitačním duchem. Opačný příklad je ještě dostupnější: noviny nezřídka užívají uměleckých prvků.