Stylistika, slohové útvary a postupy

Způsob výstavby jazykového projevu, tj. způsob zpracování obsahu a využití jazykových prostředků, nazýváme sloh (styl). Sloh dává projevu jednotný a charakteristický ráz. Projevuje se ve výběru jednotlivých prostředků, jichž je v projevu užito, a v jejich uspořádání v celek. Po stránce jazykové závisí slohová vytříbenost zejména na vhodném výběru slov, na plynulé stavbě vět a na jejich spojení v souvislý text.
Nauka o slohu se nazývá stylistika. Pojednává o podstatě slohu a o jeho druzích, o slohové výstavbě jazykových projevů (textů) a o slohovém rozvrstvení jazykových prostředků.
Styl příznačný pro jazykové projevy jednotlivce, jednoho autora, nazýváme individuální (osobní) styl. Nejnápadnější jsou rozdíly v individuálním stylu různých autorů umělecké literatury (Karel Čapek, Vladislav Vančura).
Ve spisovném vyjadřování existuje celá řada slohotvorných činitelů obecné platnosti. Záleží na tom,
a) zda je projev veřejný, nebo neveřejný
b) zda je projev mluvený, nebo písemný
c) jaký má projev účel (funkci).
Vedle toho se uplatňuje ještě řada činitelů dalších, zvláště to, zda se v projevu obráží citové zaujetí pisatele, nebo zda se v něm projevuje jen stránka rozumová, zda jde o projev bezprostřední, nepřipravený, anebo předem připravený, zda jde o monolog, či o dialog.

Jazykové styly podle funkce
1. styl prostě sdělovací
2. styl odborný
3. styl administrativní (úřední)
4. styl publicistický
5. styl umělecký

Slohové postupy
– slohový postup – způsob podání, zpracování tématu
druhy slohových postupů:
– informační
– nejjednodušší, podává fakta, sdělení ve věcných (místních, časových) nebo formálních souvislostech (např. abecedně)
– vyprávěcí
– podává děje, události, příběhy jako jedinečné, úsilí o zajímavost, napětí, názornost, pestrost
– popisný
– vystižení vnějších znaků, příznačných rysů objektu nebo děje; zřetel k částem a celku, souvislostem; volba pořadí popisu částí
– charakterizační
– vystižení vnitřních znaků objektu (osoby), a to přímo (konstatováním), nebo nepřímo
– výkladový
– vysvětlení podstaty jevu (nejen vnější znaky, ale i vnitřní vztahy, souvislosti, příčinné jevy)

Slohové útvary

– slohový útvar – určitý konkrétní, vyhraněný typ jazykového projevu

Styl prostě sdělovací
– písemná komunikace: vyhláška, oznámení, zpráva, oběžník, hlášení, inzerát, telegram (oznamovací útvary), tiskopisy, soupisy, dotazník (heslové útvary), zápis, protokol, smlouva (dokumentární útvary)
– ústní komunikace: telefonický styk
– veřejné ústní jednání: referát, diskuse, polemika, panelová diskuse, usnesení atd.

Styl administrativní
– úřední dopis, žádost, objednávka, plná moc, životopis