Útvary odborného stylu

– odborný popis
– slohový postup popisný i výkladový
– informace pro odborníky
– návod – jak pracovat s přístrojem i odborný popis předmětu, jevu
– přesné formulace definic
– popis pracovního postupu
– popis děje, vystihuje činnost, jejíž složky následují za sebou zpravidla v předemm sestaveném pořadí
– návod
– popis s cílem praktickým (jak zacházet s přístrojem, postup upletení svetru)
– popis s cílem poučným, např. kuchařský recept
– výklad
– útvar slohového postupu výkladového + popis, případně úvaha
– postihuje a vysvětluje vnitřní souvislosti a vztahy, podmínky vzniku, trvání jevu, následky atd.
– cíl – odborné poučení o některém tématu; sdělení nových poznatků
– vztahy vysvětlovací i příčinnostní
– výklad je základem učebnic, odborných časopisů a publikací
– výklad odborný x populárně naučný
– přednáška
– mluvený výklad
– přesvědčivější, živější, vzbuzuje pozornost posluchačů
– promyšlená kompozice, jednodušší věty, přehlednost
– názorné pomůcky, živější styl
– způsob přednesu – nečíst, udržovat kontakt s posluchači
– další formy výkladu – odborný článek, stať, odborná publikace, sborník, odborná přednáška, odborný referát, diskuse
úvaha
– útvar slohového postupu úvahového (nejnáročnějšího)
– autor se zamýšlí na základě získaných poznatků nad problémem, aby dospěl k obecnějšímu závěru
– hloubka úvahy ovlivněna úrovní myšlení, životními zkušenostmi a bohatstvím poznatků autora
– úvaha historická, filozofická, citově podbarvená
– vyskytuje se
– v uměleckých dílech (součást řeči vypravěče – vysvětluje, zdůvodňuje děj, jednání postav; součást řeči postav – úvahy, jak se chovat, rozhodování, hodnocení jiných)
– v publicistice – úvodník, komentář (subjektivní charakter)
– ve vědeckém díle
– na začátku nebo v závěru (výhledy, perspektivy)
– posuzování problému, hlediska, různé názory, vlastní myšlenky
– společné rysy úvahy s výkladem:
práce s fakty, příčinné vztahy mezi nimi, podmínky jejich vzniku, rozvoje, jejich podstata, následky, účinky –> hodnocení, postoj a perspektiva
– rozdílné rysy:
– úvaha nepracuje se všemi fakty, nerozebírá je, nevyužívá experimentu, jen o nich přemýšlí a hodnotí je
– vyvozuje obecné závěry, ale nepoučuje, nechce poučovat, ale přivést k zamyšlení
– subjektivní postoje a názory autora –> odraz ve volbě prostředků
– témata – aktuální jevy, obecné otázky
– kompozice
logická stavba: od zkušeností, prožitků k jejich hodnocení, obecným závěrům, nebo od obecného ke konkrétnímu, nebo od obecného přes konkrétní příklady k obecnému

východisko: zkušenosti, obecné poznatky, subjektivita autora –> zamyšlení, konkrétní příklady

závěr: zásady, obecné závěry
– návrh osnovy
I. Úvod – cíl úvahy
II. Vlastní úvaha – přemýšlení (pozor na předčasnou generalizaci)
III. Závěr – zdůraznění, shrnutí, vyvození základní myšlenky úvahy
– jazyk úvahy

– výrazy širokého významu (vztah, cíl, východisko, prostředek)
– hodnotící výrazy – adjektiva (vynikající), substantiva (úspěch, nespokojenost), adverbia (velmi, výborně)
– výrazy emocionální, metafory, jazyková pestrost
– syntax
– řečnické otázky, věty zvolací, žádací; logická návaznost vět

esej
– druh úvahy na odborné téma
– spojuje odbornost a uměleckost – citově zabarvená slova
– ne příliš rozsáhlý útvar, psán s estetickým záměrem
– zpracování živé, obrazný způsob
– vyjadřování s pomocí expresivních uměleckých prostředků; vtipné vyhrocení, lehký tón
– na rozdíl od výkladu neplatí přísná pravidla výstavby textu

kritika
– úvaha, která především hodnotí, posuzuje, vytýká nedostatky, vyzdvihuje společensky závažné jevy
– cíl – zjistit klady a zápory posuzovaného jevu
– požadavek objektivního posuzování, věcnost, shoda se skutečností

recenze
– útvar blízký kritice, hodnocení vědeckého díla, převažuje informativní charakter nad kritickým

glosa
– kritická poznámka

aforismus
– zhuštěný, krátký úvahový projev, často jen jediná věta; vtip, humor i satirický tón

přísloví
– lidová moudrost zhuštěná do krátkých vět