Vrstvy národního jazyka a možnosti jejich využití v uměleckém textu
Český národní jazyk a jeho útvary
Spisovná čeština je útvar celonárodní. Užívá se v projevech veřejných, písemných i mluvených. Spisovný jazyk musí být jednotný na celém území a co nejvíce ustálený. Zároveň musí být jeho prostředky přizpůsobeny požadavkům a podmínkám různých stylů. Spisovná a nespisovná čeština se často prolínají. Největším útvarem nespisovné češtiny je obecná čeština, která se vyvinula na základě nářečí středočeského a postupně rozšířila po celé zemi. Územně jsou odlišena nářečí, profesně a zájmově slangy a argot.
Spisovná slovní zásoba
A) Slova slohově neutrální (nezabarvená)
Je to většina slovní zásoby: matka, dům, malý, já, jedna, psát, a atd.
B) Slova slohově zabarvená
1. Hovorová – užívají se zejména v neoficiálních spisovných projevech mluvených i psaných – např. pololetky, koukat, prima, lapálie.
2. Knižní – užívají se hlavně ve slavnostních projevech (mluvených i psaných), v odborné literatuře, v úřední korespondenci, v umělecké literatuře – např. odvětit, dlít, arci, dle, být s podivem.
3. Básnická (poetismy) – užívají se zejména v umělecké literatuře, více jich užívala literatura 19. Století, v dnešní době je to méně často – např. luna, vesna, růžný, čárný, modrojas, sladkobolno.
4. Odborná (odborné názvy, termíny) – jsou to slova a sousloví, která se užívají zejména v útvarech stylu odborného a administrativního – např. bit, časování, destilace.
