Zvuková stránka jazyka. Spisovná výslovnost, výslovnost slov přejatých

– zvukovou stránkou jazyka se zabývá fonetika a fonologie
– hlásky – nejmenší zvukové jednotky
– fonémy – nejmenší zvukové jednotky rozlišovat samostatné jednotky významové, představují větší míru obecnosti než hlásky, je jich také nutně méně; zatímco fonetika operuje převážně s hláskami, fonologie pracuje s fonémy (velmi zjednodušeno)
např. n ve slově lano a lanko je jeden foném, ale dvě hlásky (zubodásňové x měkkopatrové), stejně je to s ř ve slovech dřít a třít (v prvním znělé, v druhém neznělé)
– fonetika – všímá si zejména procesu tvorby (produkce) a recepce (přijetí lidským posluchačem) řeči, úzce spolupracuje s fyzikou (akustikou), biologií
– dříve dominovala tzv. instrumentální fonetika (využití moderních přístrojů), současná fonetika zdůrazňuje spíše aspekt percepce (recepce), tj. dekódování řeči lidským posluchačem
– artikulační fonetika – zabývá se fyziologickou činností mluvidel
– akustická fonetika – sleduje fyzikální vlastnosti řečového akustického signálu
– fonetika se zabývá i studiem rozsáhlejších zvukově-řečnických celků, ve kterých se uplatňují tzv. suprasegmentální neboli prozodické vlastnosti mluvené řeči, jako je přízvuk, melodie, rytmus
– fonologie – studuje fonémy a vztahy mezi nimi, možnosti jejich kombinace, více rozkrývá systém daného jazyka než fonetika, využívá tzv. fonologických opozic (podobností a rozdílností)
– základní složky mluvení:
respirace (dýchání)
fonace (tvorba hlasu)
artikulace (článkování)

– mluvidla – tělesné orgány, které se účastní tvoření hlásek
1) hlasové orgány = hlasivky, 2 pružné vazy mezi chrupavkami v hrtanu, výdechovým proudem z plic se rozkmitají, vzniká tón (u samohlásek a znělých souhlásek)
2) artikulační orgány – ústrojí modifikační (hlas se přetváří v řeč)
– aktivní – jazyk (lingua), rty (labia),
– pasivní – měkké patro (zadní, velum), tvrdé patro (přední, palatum), dásně (alveoly), zuby (dentes