Humor a satira v české LT 5

Viktor Dyk (1877 – 1931) – jeho tvorba je ovlivněna symbolismem a dekadencí, přejímá romantický náhled na svět, který je založen na rozporu mezi snem a skutečností, konfrontací snů s běžným životem dochází ke zklamání. Vedle romantického motivu se projevuje výrazný individualismus, který je představován odmítáním uznávaných hodnot, A porta inferi – sbírka z roku 1897, = od bran pekelných, Marnosti, Síla života, Pohádky z naší vesnice – sbírka z roku 1910, má shodný název s Hálkovou sbírkou. Na rozdíl od Hálka, který ve své sbírce oslavuje český venkov, Dyk se venkovu vysmívá, Zmoudření dona Quijota – divadelní hra z roku 1913, motiv rozčarování ze světa. Dyk zde obměňuje cizí předlohu. Od počátku k námětu přistupuje s tím, že oslavuje hodnoty rytířství. Don Quijot se upne na četbu rytířských románů. Nalézá v nich hodnoty, které postrádal. Četbou se chce přiblížit hrdinům. Okolí na něj pohlíží nevraživě, považuje ho za blázna. Rozhodnou se ho léčit. Ujme se toho farář a jeho přítel. Nejdřív spálí všechny knihy. Tento krok je podnětem pro Quijotovu snahu převést ideály do skutečného života. Rozhodne se, že povede život potulného rytíře, opustí své sídlo. Spolu se sedlákem Sancho Panzou se vydají do světa vykonávat hrdinské činy. Vybere si krásnou ženu, pro kterou chce vykonávat své činy – Dulisnea z Tobosy. Po mnoha dobrodružstvích se v turnaji utká s černým rytířem, kterým je jeho přítel Samson. V souboji je Quijot poražen a musí splnit vítězovy podmínky. To je, musí na dobu alespoň jednoho roku zanechat potulného života a vrátit se na statek. Jeho přátelé mu přivedou Dulisneu. Ta je nevzdělaná, obtloustlá, stará venkovanka. Quijote zjistí, že dělal něco pošetilého. Sice nabídne venkovance sňatek, ale je vyléčen. Je zbaven nejen iluzí, ale i chuti do života. Díky tomu umírá., Krysař – novela z roku 1915. Je zpracováním cizí předlohy, staroněmecké pověsti o střetu Krysaře s měšťany. Příběh je založen na konfliktu velké lidské touhy, čisté lásky a nízkého maloměstského prostředí, které počítá všechno na peníze a prospěch. Hlavní hrdina, Krysař, přichází do města Hamelu, aby ho zbavil za předem smluvenou odměnu krys. Nejdřív se seznámí s mladou, krásnou Agnes. Zamiluje se do ní i přes to, že ona má milence. Agnes lásku opětuje, ale skrývá vztah před okolím i před milencem Kristiánem. Krysaře miluje, ale Kristián má peníze a postavení. Kristián Agnes znásilní a ona s ním potom čeká dítě. Agnes nakonec volí sebevraždu, utopí se v řece. Jakmile Krysař splní své podmínky, měšťané odmítají zaplatit. Nabízejí zboží. Když se Krysař dozví o smrti Agnes, splní hrozbu. Když totiž začne hrát silně, jdou za zvukem i lidské krysy, zklamán začne hrát a všichni lidé ve městě se vydají za ním. Vyvede je k propasti. Až na dvě vyjímky spadnou všichni do propasti, Krysař s nimi. Výjimky jsou rybář, který není zcela při smyslech, má pomalejší uvažování, ale není zlý, a malé nemluvně, symbol lepšího příštího světa, Až do 1. světové války v Dykově tvorbě převládá negativní náhled na společnost,svět. 1. světová válka přináší vzestup národního cítění. K národním motivům se přiklání i Dyk a překonává dosavadní záporný přístup ke světu a společnosti a nahrazuje jej novým východiskem, nadosobní ideou národa. Idea národa je pro něj nejvyšší dokonalostí. Národ je podle něj společenství spjaté tradicí, ale i mravním posláním. Tyto ideály odráží básně z let 1915 – 1922, 4 sbírky, které se také nazývají – válečná tetralogie – Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok, Země mluví – báseň ze sbírky Okno. Je psána v podobě dialogu mezi matkou Zemí a jejím synem. Matka syna vyzývá, aby hájil svou zem. Říká mu, že když to neudělá, zradí nejen sebe a svou zem, ale zároveň i příští generace. Dyk patří mezi autory, kteří nadšeně oslavují vytvoření samostatného ČS. Jeho idea o mravnosti národa neobstojí před realitou. Dyk prožívá zklamání z národa, z praktické politiky. V jeho sbírkách se znovu objevuje romantický rozpor mezi snem a skutečností, motiv smrti – Domy, Devátá vlna, roku 1931 odjel do Jugoslávie, kde zahyne. Je autorem, který je později vystaven přehodnocování. Po únoru 1948 se Dyk do české literatury moc nehodí. Jeho tvorba je opomíjena. Náprava až v 60. letech