Venkovská tématika v české realistické próze 19. století

Vývoj zobrazení venkova v jeho počátcích (např. v tvorbě Němcové, Hálka) a jeho vyvrcholení v dílech 2. Poloviny 19. Století (např. u Světlé, Raise)

Vítězslav Hálek-hlavní organizátor, pocházel z venkova, studoval v Praze na filozofické fakultě, po studiu pracoval v Praze jako redaktor v redakci Květů, Lumíra a Národních listů, většinou pracoval spolu s Nerudou, měli podobné pokrokové názory, ale jejich tvorba se zásadně odlišovala, byl za svého života velmi obdivován, protože psal velmi optimisticky, jednoduše, srozumitelně o příjemných věcech, ale Neruda byl kritizován a až do své smrti nepochopen, protože psal pesimisticky a jeho vyjadřování bylo velmi náročné a složité k pochopení
a)poezie
V přírodě-přírodní, zobrazoval jarní, slunečnou přírodu, hodně improvizoval
Pohádky z naší vesnice-teprve později si všímal společenských problémů (chudoba na vesnici)
Dražba-dražba nuceného prodeje krávy, která byla jediným zdrojem obživy chudé vdovy, která byla přinucena krávu prodal kvůli dluhům
c)povídky-z venkovského prostředí, na rozdíl od Němcové už vesnici neidealizoval a víc si všímal temnějších problémů, upozorňoval na majetkové rozdíly a často píše o výminkářích
Na výminku, Na statku a v chaloupce, Pod pustým kopcem
Muzikantská Liduška-příběh dívky z bohatého statku, které rodiče bránili provdat se za chudého mládence a ona se nakonec pomátla na rozumu
Poldík rumař-(Křídová kresba) vyjímka, psychologická, o muži, který se ujal syna svého bývalého soka v lásce a na žádost jeho matky ho vyučil svému řemeslu – povoznictví
Božena Němcová-její původ není zcela jasný, nemanželská dcera, byla vychována v rodině sloužících kněžny Zaháňské, ti ji svěřili babičce Magdaleně Novotné, vyrůstala v Ratibořicích (V Čechy), velmi šťastné dětství s nevlastními sourozenci, provdána za státního úředníka Josefa Němce, manželství bylo nešťastné, potýkali se s finančními problémy, zemřel nejstarší nejnadanější syn Hynek, povahově si manželé nerozuměli (větší věkový rozdíl), Josef byl kvůli vlasteneckým názorům překládán z místa na místo a rodina se stěhovala (Praha-byla v kontaktu s Erbenem, Fričem, Havlíčkem, Nebeským, Nymburk, Domažlice, několikrát navštívila Slovensko – podle ní dlouhodobé pobyty, zpracovávala je ve svých knížkách a usilovala o sblížení Čechů a Slováků), konec života prožila v bídě pronásledována rakouskou vládou, začínala básněmi, národopisné práce, povídky, sbírání lidové slovesnosti (pohádky, zapisovala lidová vyprávění, zpracovala a vydala
České národní pohádky, Slovenské národní báchorky