Vývoj české poezie od roku 1945 Josef Kainar

Josef Kainar-(1917-1971) narodil se v Přerově, kvůli uzavření vysokých škol nemohl vystudovat, po válce střídal různá zaměstnání, pracoval jako redaktor a spisovatel, kromě klasické poezie psal taky písňové texty, psal „rozhlásky“ (texty podobné fejetonům, ale byly určeny pro vysílání rozhlasem), fotografoval a kreslil
1.do 1948-byl tehdy členem Skupiny 42 (usilovala o „poezii všedního dne“ a zobrazovala každodenní život, autoři se snažili zachytit civilizaci bez jakýchkoliv příkras), psal pesimisticky, kriticky a ironicky
Osudy
Nové mýty-
Vlak s vězni-jedná se o vězně z koncentračního tábora, líčí velmi otřesné, naprosto nelidské podmínky, v nichž jsou ti lidé přepravováni
Stříhali dohola malého chlapečka-písňový, zhudebněný text, zachycuje malého kluka, který poprvé v životě je u holiče nucen nehybně sedět a tím je omezena jeho dětská volnost, autor se smutkem konstatuje, že s nástupem dospívání je svoboda člověka omezována stále víc, protože musí respektoval nejrůznější zákony a pravidla
2. 1948-1955-autor uvěřil komunistickým myšlenkám, psal velmi optimistické budovatelské verše, zcela opustil svůj kritický styl a začal napodobovat sovětské vzory (Vladimír Majakovskij), autor sám později tuto tvorbu kritizoval
Veliká láska
Český sen-úvahy matky nad spícím dítětem o tom, jakými nepříjemnostmi musela země v minulosti projít a jaká pěkná budoucnost čeká na dítě
3. po 1956, vrátil se ke svému původnímu stylu práce, znovu píše kriticky o společnosti, je ještě pesimističtější a ironičtější než v první etapě, záměrně píše často nespisovně
Člověka hořce mám rád, Moje blues
Lazar a píseň-
Jaký to s ním bylo-zamýšlí se nad osudem mládence, sleduje ho od dětství až po dospělost a hlavně ironicky kritizuje jeho sebevědomí, protože ve skutečnosti ho zaskočí i malé problémy
Říkadla-pro děti