1. Vývojové tendence nejstarší české literatury, J. Hus a literatura doby husitské
V roce 863 přišli na Velkou Moravu na pozvání knížete Rastislava Cyril a Metoděj. Pomáhají zde upevňovat křesťanství, vzdělání a kulturu, zavádějí slovanskou řeč – staroslovenštinu (je to nářečí z okolí Soluně). Vytvořili písmo – hlaholici (z malých písmen řecké abecedy), později jednoduší písmo cyrilici (nyní azbuka)
Nejstarší staroslověnské památky: PROGLAS – veršovaná předmluva k překladu evangelia, Klade důraz na význam křesťanství, vzdělání, rodný jazyk. Šíří víru v jazyce, kterému lidé rozumějí.
PANONSKÉ LEGENDY (Život Konstantinův a Život Metodějův) – obrana jejich díla a životopisy.
V 10. a 11. stol. začíná nad staroslověnštinou převládat latina. Vznikají i počátky spisovné češtiny. V Čechách se staroslověnština udržela jen v Sázavském klášteře, kde působil opat Prokop.
Nejstarší české duchovní písně Hospodine pomiluj ny, (sloužila jako hymna). Vznikají legendy: např. O životě sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily, o sv. Prokopu apod.
