15. Česká próza ve 20. a 30. letech 20. století
TÉMA VÁLKY
LEGIONÁŘSKÝ TYP PRÓZY
– zejména osudy českých legionářů v revolučním Rusku
– příznivé hodnocení legií a kritický vztah k ruské revoluci
– František Langer: první prózy psal a vydával už v Rusku, Železný vlk (1920)
– Josef Kopta (1894-1962): Třetí rota (1924): objektivní, válečná realita → hrdinství × strach, ponorková nemoc; kontrast vůči Medkovi, spíše jako Remarque; další dvě pokračování Třetí rota na magistrále a Třetí rota doma
– Rudolf Medek (1890-1940): generál, za 1. republiky blízký Hradu, protěžován jako literát kvůli svým zásluhám; čeští legionáři – hrdinové bez bázně a hany
Anabáze (1921-7): pětidílný heroizující cyklus, patetický, samí solidární, stateční a výjimeční hrdinové, Ohnivý drak, Anabáze, …
HUMORISTICKÁ REAKCE NA VÁLKU
– Jaroslav Hašek (1883-1923): obchodní akademie, literární činnost (fejetony, redaktor časopisu Svět zvířat – vymýšlel si zvířata), bohém, obchodoval se psy, bojoval za rudou armádu, komunistický nadšenec, ale po 3 letech v Rusku deziluze →
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921-3): od sarajevského atentátu přibližně po polovinu r. 1915; velmi rozporuplná kritika
– Švejk: v základu neměnná postava, již uniforma nemění, rozhodující platnost má jeho vlastní životní zkušenost, zakotvená v malém světě všednosti
