16. Česká próza – demokratický proud
a) Charakteristika proudů 1/2 20. století.
Atmosféra doby.
Rysy demokratického proudu.
– pokračují realisté (A. Jirásek, Z. Winter, Rais, Nováková, Stašek)
naturalisté (Mrštíkové, K. M. Čapek-Chod)
vrchol impresionismu (F. Šrámek)
– obraz války (F. Šrámek, R. Weiner, J. John, J. Hašek, K. Konrád)
legionářská literatura (R. Medek, J. Kopta, F. Langer, J. Kratochvíl)
– vliv expresionismu (Lev Blatný, L. Klíma, R. Weiner, J. Weis, J. Váchal aj.)
– demokratický proud (K. Čapek, K. Poláček, E. Bass)
– imaginativní próza (V. Vančura, K. Konrád, K. Schulz)
– katolicky orientovaná linie (J. Deml, J. Durych, J. Čep)
– společenská, sociální próza (I. Olbracht, M. Majerová, K. Nový, M. Pujmanová)
– ruralisté (J. Knap, F. Křelina, V. Prokůpek, V. Martínek, A.C. Nor, J. Vrba, J. Morávek)
– psychologická próza (J. Havlíček, E. Hostovský, R. Weiner, J. Glazarová, B. Benešová, A. M. Tilschová)
– historická próza (J. Durych)
Ve 20. letech převaha menších prozaických žánrů; próza lyrická, utopická a reportážní, ve 30. letech dominantní postavení prózy, zvl. románu společenského, psychologického a historického, zesílení epičnosti, tradiční žánr balady (baladická próza).
