23. Odraz 2. světové války v české a světové literatuře
a) Sovětská literatura a její výpověď o válce – patetická oslava hrdinství, gulagy.
Jurij Bondarev
„Hořící sníh“
– ztvárněno jako velkofilm, patetický obraz hrdinství
Boris Polevoj
„Příběh opravdového člověka“
Letec Meresjev havaroval s letadlem v lese v Rusku. Zraněné nohy. 18 dní se plazil lesem, našel lesní samotu – do nemocnice.
Amputace obou nohou – deprese, čte článek o jiném letci z 1. světové války, také amputace – zase létal. Meresjev se naučil chodit, tancovat, návrat do letadla.
Oslava houževnatosti a silné vůle sovětského člověka.
Výchovný román x neschématické pojetí člověka
Michail Šolochov
„Osud člověka“
Andrej Sokolov vypráví svůj životní příběh – rok 1946
Byl řidič, nastoupil jako řidič na frontu – zajat v roce 1942 – koncentrační tábor
Přeběhne k Rusům – do nemocnice, těší se domů – místo jejich domu je díra, smrt manželky a 2 dětí, čeká na syna, jeho syn zemře poslední den války.
Nemá nic, začne nový život, adoptuje sirotka
bez patosu a drastičnosti – vyniká tragédie ruského člověka
