b) Pololidová tvorba
Je to přechod mezi oficiální literaturou a lidovou slovestností vyznačuje se znalostí lidového prostředí vypraví většinou o osudech obyčejných lidí. Mezi zábavnou literaturu patřily tzv. KRAMÁŘSKÉ A JARMAREČNÍ PÍSNĚ byly zpívány nejčastěji na různých jarmarských poutích, jejich autory i interpreti byly potulní zpěváci, kteří za doprovodu flašinetu a ukazování obrázku z příběhu zpívaly o zajímavých příhodách, které se v okolí staly (např. požáry, povodně, vraždy, nešťastné lásky…). Kramářské a jarmareční písně můžeme považovat za vzdálené předchůdce novin.
Vznikaly také tzv. PÍSMÁCKÉ PAMĚTI byli to obdoby kronik, ale autory nebyli vzdělaní lidé, ale obyčejní laici. Byli psány česky obsahovaly dokumentárně přesné zprávy, ohlasy soudobích událostí i praktické rady pro všední život. Nejznámějším písmákem byl FRANTIŠEK JAN VAVÁK.
c) Ústní lidová tvorba
Je to tvorba lidu zejména venkovského je odrazem jejich životních zkušeností patří sem např. pohádky, písně, pověsti, kry se zpěvy, loutkové hry…. Lidová tvorba se stala velkým zdrojem umělecké literatury zejména v období národního obrození. Nejznámější představitelé: František Ladislav Čelakovský, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová.
