ITALSKÁ RENESANCE
– 1.pol.14.stol.: S Itálie nejrozvinutější část Evropy (obchod a řemeslná výroba), územně roztříštěna do silných městských států – patricijové se pozvolna zmocňovali vlády, až bylo republikánské zřízení nahrazeno vládou jedince → vznik tzv. signorií
– patricijové se obklopovali přepychem a zvali na své dvory i nejvýznamnější umělce a spisovatele
– malíři objevili perspektivu, velká pozornost lidským postavám, nahá těla, záliba v portrétu
– 15. stol. hl. ve Florencii: Leonardo da Vinci (1452-1519), Raffael Santi (1483-1520), Michelangelo Buonarroti (1475-1564), Sandro Boticcelli, Tizian; architekt Filippo Brunelleschi (1. renesanční stavba: Špitál neviňátek); sochař Donatello
– studia divina – divinus = božský, božská studia (středověké pojetí věd, které vycházelo z teologie), renesance se zaměřila pouze na studia humana (nauky o člověku, které učinila nezávislými na teologii) – odtud potom pojem humanismus
– Dante Alighieri (1266-1321): Florencie, z drobné šlechty; horlivý politik ve službách Florentské republiky. Když se vlády zmocnili jeho političtí odpůrci (hájící patricije), byl poslán do vyhnanství za „hájení městské svobody a vzpírání se papežským nárokům“. Posledních 20 let života strávil ve Veroně a Ravenně
