Křest sv. Vladimíra
– velmi ostře vykresluje vztah církve a státu, zobrazuje církev jako nástroj světské moci. Děj se odehrává koncem 10. stol. Car Vladimír má narozeniny, a protože chce ušetřit na střelném prachu, povolá drába, aby zašel k bohovi hromů Peronovi. peron odmítne zahřmět na počest cara ještě ho urazí. Car ho za to nechá zavřít do šatlavy a vynese nad ním rozsudek – trest smrti utopením. Rusko se ocitá bez boha, lidé si stěžují, že bez něho nemohou žít. Je vyhlášen konkurs, ale problém se nevyřeší. Dílo zůstalo nedokončeno.
Král Lávra – děj se odehrává v Irsku. Král Lávra má oslí uši a každý rok si pozval holiče, aby ho ostříhal. Holiče pak čekala smrt na šibenici. Jednou los padl na Kukulína, kterého už čekala šibenice. Jeho matka přišla krále prosit o slitování. Král jí vyhověl. Kukulín ale nesměl prozradit tajemství, které znal a stal se dvorním holičem. Kukulín nemohl tajemství udržet v tajnosti a proto šel za poustevníkem, aby mu poradil. Ten ho poslal k soutoku dvou řek, kde stála vrba a jí měl prozradit své tajemství. Mladík tak učinil. Ke královskému paláci si to mířili muzikanti. Jeden z nich pan Červíček, ale ztratil z basy kolíček. Udělal si nový z větve vrby, do které prozradil Kukulín své tajemství. Na bále basa vše vyzradila. Král pana Červička vyhodil , ale bylo již pozdě. Lid si začal svého krále vážit a Kukulín i nadále krále stříhal. Autor touto alegorií chtěl zdůraznit skutečnost, že každý, kdo pozná skutečný stav věci v rakouský říši, musí být umlčen. Vede k zamyšlení, kam může vést neomezená moc v rukou jedince.
