Po jeho odjezdu do vyhnanství se na venkově začal šířit obdivný Havlíčkův kult, morální vzor
– po manželčině smrti společensky opuštěn s podlomeným zdravím; jeho pohřeb se stal národní manifestací (klasika, to známe…)
– liberální demokrat, obhájce austroslavistického programu (nevěřil v možnost samostatného českého státu, podporoval přeměnu Rak.-Uh. v konstituční monarchii)
Obrazy z Rus (1843-6): propojení publicistiky s beletrií, zesměšnění ruského způsobu života, v širších společenských souvislostech, úvahové pasáže
– přinesl do publicistiky fejeton, který založil na logickém výkladu a ironickém nadhledu – prohluboval to užitím slovních hříček, přísloví a pořekadel
– cestopisná črta – vyprávění+úvaha+líčení, viz Obrazy z Rus, snažil se ustavit kritiku jako žánr
– 3 vrcholná díla vzniklá během internace v Brixenu: rozsáhlé satirické básně, vydány posmrtně, velká obliba, české osvícenství → následující generace na něj již nenavazovala, dovršení obrozeneckého literárního procesu
Tyrolské elegie (1852): autobiografický veršovaný cestopis pronásledovaného žurnalisty s groteskními, satirickými (policie a absolutistická vláda) a ironickými situacemi, hovorový jazyk
Křest sv. Vladimíra (1848-54): založeno na alegorii, umělecky složitá stavba, především proti církevní moci, která náboženství využívá k ovládnutí společnosti (car Vladimír dá shodit do vody sochu Peruna → dá tak oživenému Perunovi podobu poníženého, pro neposlušnost popraveného carského služebníka)
Král Lávra (1854): alegorie, kritika absolutismu a zkostnatělosti polit.systému, založeno na pohádkovém postupu, dojem starého příběhu – irská pohádka s motivem krále s oslíma ušima
