VIKTOR DYK (1878 – 1931):
Narodil se u Mělníka. Jeho otec byl hospodářským ředitelem na panství Lobkoviců. Vystudoval práva byl členem radikálně pokrokové strany. Je považován za největšího ironika české literatury (psal ironické fejetony) za války byl pronásledován a vězněn. Po roce 1918 se stal poslancem a senátorem v česko-slovenské vládě. Byl velice oblíbeným politikem. Byl básník prozaik a dramatik.
BÁSNICKÁ TVORBA:
Do literatury vstupuje na konci 19 st. jako básník negace a proti společenské vzpoury. V jeho poezie se objevuje rozpor mezi rozumem a citem a mezi vůlí a neschopnosti k činu. Mezi jeho nejznámější sbírky patří: sbírky SATIRY A SARKASMY, POHÁDKY Z NAŠÍ VESNICE – jsou satirami na politický a společenský život v Čechách ukazuje nedostatky společnosti. Ironicky komentuje tehdejší dění zejména prodejnost politiků. Sbírka MILÁ SEDMI LOUPEŽNÍKŮ balada ovlivněna romantismem (hlavními hrdiny jsou vyděděnci společnosti) a anarchismem. Je to balada o lásce, žárlivosti, zradě a pomstě. Hlavní hrdinkou je dívka, která miluje i zrazuje a přivádí na šibenici své druhy jen proto, aby se jen pomstila za úkladnou vraždu svého přítele. V této básni dosahuje vrcholu Dykův anarchismus i jeho kult síly a radosti ze zla.
