Baroko a klasicismus v evropské literatuře a dramatu
17.století, období válek (třicetiletá), změny ve věcech víry, katolíci x protestanti
Baroko = umělecký směr (It.), z renes.-touha po poznání; nevíra v člověka a jeho pozemský svět, pocit pomíjivosti a marnosti, zklamání, nedůvěra v rozum, zásada kontrastu, monumentalita-snaha ohromit člověka, upozornit na malost člověka, Bůh x člověk!
vliv náboženství-nástroj protireformace
barokní umění – malířství: šerosvit (kontrast světla a stínu)
Petrus Paulus Rubens (robustní postavy)
Rembrant van Rijn, Jan Vermeer van Delft
Karel Škréta (portréty), Petr Brandl (oltáře)
– sochařství: hluboké vnitřní napětí, dramatický pohyb, křečovost, patetická gesta
Matyáš Bernard Braun (Kuks), Ferdinand Brokoff (Karlův most)
– architektura: mohutnost, velkolepost, křivky, vlnění, kopule, oblouky
Kryštof a Kilián Dienzenhoferové (Loreta, chrám sv.Mikuláše)
– hudba: varhanní hra, opera a balet
J.S.Bach, G.F.Händel, J.Mysliveček
„inter arma, silent musae“ – ve válce mlčí názory, válka zabíjí umění
Evropská barokní literatura
duchovní mysticismus – vnitřní, instinktivní prožitek, záhadnost, tajuplnost, tajemnost
hyperbolizace – nadsázka, zveličování
galantní poezie – v rokoku, milostné chování, pozornost k ženám
rokoko – umělecký sloh 2.pol.18.stol., zjemnění
