Fráňa Šrámek

básník mládí“, buřič, byl také prozaistou a dramatikem, v mládí se s rodiči hodně stěhoval do různých míst v Čechách, začal studovat práva, ale nedostudoval. Politicky spolupracoval s anarchistickým hnutím, za protiválečné projevy byl několikrát vězněn, bojoval v první světové válce, po válce se nezařadilo k žádné literární skupině a žil v ústraní.
– do literatury vstoupil jako antimilitarista a protispolečenský vzbouřenec sbírkou Života bído, přec tě mám rád a Modrý a rudý. Typickými znaky je citová zainteresovanost autora i jeho posta, prostý jazyk a veršovaná písňová forma.
– Šrámek je však především znám jako básník mládí – mládí s jeho touhami, radostmi i smutky, s chlapeckým okouzlením i s dívčími zmatky. V poezii tuto linii representuje sbírka Splav, v próze impresionistický román Stříbrný vítr, v dramatu Měsíc nad řekou. Tato tvorba může být taktéž označena jako impresionistická a vitalistická.
– k rodnému kraji se obrací v poválečných sbírkách Básně, Nové básně
– významný je i povídkový soubor Prvních jedenadvacet, který pojednává o životě ztroskotanců, buřičů, společností odmítaných, ale citlivých lidí
– největší přínos Šrámka spočívá ve smyslové obraznosti, důsledném impresionismu (postavy byly bez pevných rysů, dvojznačné, tajemné; zachycení dojmů, smyslového vnímání, postižení citové atmosféry, nálady) a vitalismu, oslavou prostých životních hodnot. V poválečných letech inspiroval další básnickou generaci (např. J. Wolker)